O veganství stále koluje řada mýtů

Hned z úvodního povídání zjistím, že je jednou z mála českých lékařek, které jsou zároveň členkami České veganské společnosti. Nyní zakládá českou pobočku mezinárodní neziskové organizace Physicians Association for Nutrition (PAN), zabývající se rostlinnou stravou a jejími zdravotními výhodami. Podílí se též na tvorbě různých projektů a radí veganům, jak při přechodu na novou stravu postupovat. Sama na vegetariánství přešla v devatenácti a deset let nato se začala stravovat vegansky. Téma našeho hovoru je tedy nasnadě: výživová doporučení, specifika veganské stravy, neopomíjíme ani těhotné ženy a děti stravující se čistě rostlinně.

Jaký je nejčastější důvod pro přechod na veganství?

Kolem mě je nejvíce etických veganů, ale myslím, že v dnešní době začíná být veganství populární i kvůli ekologii jakožto aktuálnímu tématu. Já sama jsem s vegetariánstvím začala z etických důvodů, postupem času jsem si však pustila k tělu více informací o mléčném průmyslu a zjistila jsem, že je v některých ohledech snad ještě horší než masný, a motivovalo mě to k přechodu na veganství. Stále častější je také změna stravování ze zdravotních důvodů. V kolektivu lékařů, se kterými spolupracuji, mám dva, kteří jsou vegani vyloženě kvůli zdravotní stránce.

Můžete tedy jmenovat konkrétní zdravotní výhody, které má veganská strava oproti té běžné?

Veganství může sloužit jako prevence různých civilizačních onemocnění. Rostlinná strava totiž neobsahuje cholesterol, takže může být vhodná pro lidi se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních chorob. Může také vést ke snížení rizika mrtvice nebo některých druhů rakovin, například rakoviny tlustého střeva nebo rakoviny prostaty a prsu. Zdravotní výhody tak vnímám zejména v prevenci.

Jsou naopak onemocnění, při kterých veganská strava není prospěšná?

U této stravy mohou nastat zdravotní problémy, když je nesprávně sestavená, jinak by problematická být neměla. Stejně tak jako každá jiná strava má i veganství samozřejmě svá úskalí. Musí se dávat pozor, aby v ní byly zastoupeny všechny látky, vitamíny a minerály. U veganské stravy se musí zejména dbát, aby byl doplňován vitamín B12, který se v rostlinných surovinách vyskytuje jen velmi málo, respektive téměř vůbec. Pro odbornou společnost je často vnímáno veganství i v souvislosti s mentální anorexií, v této souvislosti jde ale pouze o skrývání onemocnění za typ stravy a veganství rozhodně není jeho příčinou.

Lidé si po přechodu na veganskou stravu často stěžují na únavu. Mají to „přetrpět“, nebo je to signál, že je v těle něco špatně?

Buď je chyba v jídelníčku, nebo to chce vydržet déle. Lze to přirovnat k přechodu na jakoukoliv jinou speciální dietu, člověk si na ni musí zvyknout nejen psychicky, ale i po stránce střevního mikrobiomu, a tomu adaptace trvá okolo tří měsíců. Mezitím se můžou dostavit pocity nadýmání a těžkého břicha; přece jen zařadíte do jídelníčku více luštěnin a vlákniny. Do těch tří měsíců by si ale mělo tělo zvyknout. Když jsem přešla na veganskou stravu, měla jsem pořád pocit hladu, ale spíš to je o zvyku. Někteří lidé opravdu první měsíc trpí únavou. Někdo to má zase naopak a cítí hned od začátku velký příval energie. Každý je individualita, a tak nelze adaptaci jednoduše zobecnit. Pokud se ale ani po třech měsících necítíme ideálně, měli bychom se určitě ujistit, zda neděláme něco špatně.

Co je podle vás při přechodu na veganskou stravu nejtěžší?

To je hrozně individuální, pro mnoho lidí je způsob této stravy nepředstavitelný. Cítí velká omezení, ale postupně zjistí, že jí pestřeji. Tedy že nemají každý den maso s rýží nebo těstovinami, ale vymýšlejí si vlastní pestřejší jídla. Změní se jim i chutě a cítí je intenzivněji. Paradoxně pro většinu lidí není ani tak problém vyřadit z jídelníčku maso, jako spíše mléčné výrobky. To je dáno mimo jiné tím, že v mléku jsou prekurzory morfinu, které si tělo vyžaduje. Najdeme je i v mateřském mléce. V těle kvůli tomu vzniká jakási závislost na mléčných výrobcích.

Které složky chybí veganům a vegetariánům nejčastěji?

Když nesuplementují, chybí jim již zmíněný vitamín B12. Já sama jsem s jeho suplementací měla problém, protože jsem si říkala, že když je pro nás rostlinná strava přirozená, proč musím jíst nějaký suplement? Jenže dříve nebyla voda chlorovaná a bylo z ní možné B12 přijímat, nebo i ze zeleniny ze zahrádky. Teď je ale všechno více sterilní a z vody ani zeleniny B12 nepřijmeme. I hospodářská zvířata tento vitamín musejí dostávat formou suplementů.

Často se také říká, že vegani a vegetariáni mají problém s bílkovinami, ale s nedostatkem bílkovin u veganů jsem se osobně zatím nesetkala. Měli by si ale pohlídat vápník.

Je třeba dbát více i na příjem železa?

Dobré je, když jíme potraviny bohaté na železo. Například jáhly, čočka a sezam jsou jeho dobrými zdroji. Neměli bychom k nim ale pít kávu nebo čaj, protože ty vstřebatelnost snižují. Vhodné je ale naopak k jídlu přidat ovoce. To totiž obsahuje vitamín C, který vstřebatelnosti naopak napomáhá. Dále příjem nutrientů zvyšujeme jejich úpravou. Třeba u oříšků a semínek namáčením a klíčením. Díky tomu odstraníme látky, které nám blokují vstřebávání minerálů a vitamínů.

Zmínila jste, že množství bílkovin problémem nebývá, jak si ale ohlídat jejich správné složení?

U bílkovin je důležité kombinovat luštěniny a obiloviny. Kombinací těchto surovin se dá dojít k oné plnohodnotné bílkovině. Plnohodnotná bílkovina je například v sójových bobech, pohance nebo quinoi.

Zmínila jste i vápník. Jak je to u rostlinné stravy s jeho vstřebatelností?

Vstřebatelnost hraje u potravin velkou roli. Například špenát má vysoký obsah vápníku, ale vstřebatelnost je pouze pět procent. Pro porovnání — kravské mléko má okolo třiceti procent. Jsou ale i suroviny, které mají vstřebatelnost ještě vyšší, třeba brokolice. U kravského mléka je problém, že se v něm vedle vápníku a bílkovin vyskytují i látky pro tělo zbytečné nebo škodlivé, třeba cholesterol. V mléce se navíc vyskytuje i stopové množství antibiotik a zánětlivých látek.

Nehrozí u rostlinné stravy podobné riziko skryté ve formě pesticidů?

Asi ano, to je ale obecný problém, protože zeleninu a ovoce by měl konzumovat i člověk stravující se konvenčně. Je proto dobré podporovat lokální potraviny od místních farmářů, protože získáte potraviny nejen čerstvější, ale i kvalitnější. Stoprocentní záruka to samozřejmě není, ale vedle nákupů v supermarketu se určitě dají vymyslet i jiné alternativy.

Když odhlédneme od nedostatků ve stravě veganů, co obecně našincům ve stravě chybí?

Rozhodně postrádají vlákninu, ovoce a zeleninu. Většina Čechů denně nepřijímá dostatek vlákniny. Při preventivních odběrech pak často zjišťujeme nedostatek vitamínu D, který souvisí i s řídnutím kostí. Takže i když máme dostatek vápníku ve stravě, bez vitamínu D se nám bude špatně vstřebávat a ukládat do kostí. Tento vitamín získáváme hlavně ze sluníčka, takže v zimě ho bývá u nás v mírném pásmu nedostatek. Dá se získat i konzumací ryb, ale nemyslím si, že v naší republice někdo takové množství jí. Ono se ani nedoporučuje to s konzumací ryb přehánět, protože se v nich ukládají těžké kovy. Takže za mě bych jej spíše doporučila od podzimu do jara dodávat tělu formou doplňku stravy. Když se podíváme na jarní deprese, únavy a pocity vyčerpanosti, vidíme nejčastěji souvislosti právě s nedostatkem vitamínu D a B12.

Jak velký vliv má na vstřebávání vitamínu D roční období?

Rozhodně významný. Pokud svítí sluníčko a UV index je vyšší než čtyři, jsme si schopni vitamín D tvořit v kůži. Stačí přitom dvacet, třicet minut denně, když máte odkryté ruce a obličej.

Takže kdybych se celé léto mazala padesátistupňovým opalovacím krémem, dělám to špatně?

Ano, to by bylo špatně. Nejprve dvacet minut bez, a až pak se namazat opalovacím krémem. Děti obecně dostávají od narození suplementaci vitamínu D automaticky, protože se předpokládá, že novorozence dávat na sluníčko nikdo nebude.

Téma dětí a veganství je pořád dosti citlivé. Co si myslíte, že stojí za nedávným zpřísněním doporučení Německé výživové společnosti týkajících se dětských veganů?

Řešili jsme to s kolegy, ale popravdě jsme se nedobrali ke konkrétnímu důvodu, proč už Němci veganství pro děti a těhotné nedoporučují. Když se ale podíváme například do Anglie nebo Spojených států či Kanady, tam nadále doporučení platí. Hodně se ale dbá na to, aby těhotné ženy měly svého nutričního poradce. U nás je situace obdobná jako nyní v Německu, ale když se Česká vegetariánská společnost ptala, proč je to jinak u nás než ve většině Evropy, odpovědí bylo, že jsme jakožto postkomunistická země neměli takové možnosti, co se dostupnosti potravin a informací týče. Takže v současnosti je toto nařízení z mého pohledu v podstatě opatrností.

V čem se liší strava dospělých a dětí stravujících se vegansky?

Navíc se hlídají omega-3 mastné kyseliny, ty jsou velmi důležité pro vývoj nervové soustavy, je možné je získat z lněného semínka či chia semínek. Pokud jejich příjem není dostatečný, je doporučováno doplňovat omega-3 formou suplementace. U dětí je pak ještě nutné hlídat vápník, bílkoviny a železo.

V dětství jsem často slýchávala děsivé informace o tom, proč nejíst sóju. Vzpomínám si, že tehdy o jejích rizicích plamenně mluvili i v televizních pořadech. Jak se pohlíží na sóju nyní?

Obava veřejnosti z konzumace sóji vznikla především ze studií prováděných na potkanech, jenže ti sóju metabolizují jinak než člověk. U sóji existuje strach z fytoestrogenů, což jsou látky podobné lidským hormonům — estrogenům. Nepotvrdilo se ale, že by fytoestrogeny způsobovaly nějaké hormonální změny u lidí. Ze sóji se vyrábí i kojenecká mléka a je to shledáno jako bezpečné. Pro veganské maminky nebo pro děti s alergií na laktózu je toto jedna z nejběžnějších možností náhrady mléka. Takže určitě ani v raném dětství, ani v pubertě se není nutné sóji vyhýbat. Velmi zdravá je například fermentovaná sója ve formě tempehu, nebo i sójové boby. Obzvláště pro děti je pak vhodné tofu srážené vápenatými solemi jakožto zdroj vápníku.

Jak na veganství v současnosti pohlížejí čeští lékaři?

Mezi zdravotníky stále přetrvává mýtus, že vegetariánská nebo veganská strava není úplně zdravá. I když si myslím, že opak je již dávno dokázaný a potvrzuje to mnoho studií. S kolegy jsme proto založili pobočku mezinárodní sítě neziskové organizace Physicians Association for Nutrition, která by měla zdravotníky vzdělávat. Nyní se často stává, že lidé, často i těhotné ženy, svým doktorům neříkají, že jsou vegany, protože se bojí, aby nebyli nuceni s touto stravou přestat. Z mé zkušenosti vyplývá, že je těhotným ženám stále mnohými doktory doporučováno přestoupit aspoň o ten jeden stupeň dolů, na vegetariánství.

A udělají to?

Spíše ne. Myslím si, že není rozumné, aby v takto kritickém období vystavily tělo dalšímu šoku spojenému s náhlým přechodem na jinou stravu. Těhotné se spíše často ptají, zda nedělají něco špatně, a žádají si doporučení. Tlak na změnu je spojený zejména s obavami okolí. Já se ale setkávám s tím, že v těhotenství ženy u veganské stravy většinou setrvají.

Jaká jsou poté speciální lékařská opatření u veganských dětí?

Zvýšené prohlídky nejsou povinné, ale maminky si to často hlídají samy. Setkávám se s tím, že dítěti raději preventivně nechají udělat krevní testy, aby bylo vidět, že je dítě v pořádku, a vyhnuly se tak případným nepříjemnostem. Řada konvenčně se stravujících dětí dnes jí velice nezdravě, a často téměř nezavadí o ovoce ani zeleninu, takže opatrnosti určitě není nazbyt ani u výživy neveganských dětí. Tady totiž narážíme na další problémy, například na dětskou obezitu.

Pokud nechceme maso úplně vynechat, jaké je optimální množství jeho konzumace?

Když někdo jí maso několikrát denně, je to podle mě špatně. Když se ohlédnu zpět, zvykem našich prarodičů bylo jíst maso jednou, dvakrát do týdne. Toho bych se snažila držet i dnes. Takovéto množství masa ze zdravotního hlediska tolik neublíží, etické hledisko je už pak zase něco jiného. Avšak i toto stravování lze v případě dodržení pestrosti považovat za zdravou variantu jídelníčku.

Jaký je váš názor na veganské náhražky, jako jsou veganské burgery, masové kuličky, sýry a podobně?

Určitě je zařazovat jen jako zpestření stravy. Tyto náhražky a průmyslově zpracované potraviny by neměly tvořit základ stravy. To pak člověk může jíst sice vegansky, ale když bude konzumovat junk food každý den, benefity to jeho tělu určitě nepřinese. Takže i na průmyslově zpracované potraviny je třeba si dávat pozor a nepovažovat vše s veganskou nálepkou za něco automaticky zdravého.

Co se v posledních letech ohledně rostlinné stravy mění?

Doufám, že doba spěje k tomu, že rostlinná strava se dostává do popředí s ohledem na to, že naše Země potřebuje, abychom byli soucitnější nejen ke zvířatům, ale i k planetě celkově, a zároveň u toho dbali na své vlastní zdraví. Také doufám, že se ohledně stravování podaří bořit hranice mezi lékaři a pacienty.

Rozhovor připravila Veronika Charvátová. Přetištěno z časopisu Sedmá generace.