Ovoce a zelenina, brambory

Při stravě založené převážně na obilovinách nebo převážně na ovoci a zelenině či na jejich kombinaci se obtížně získá a stěží udrží obezita.

Pokud shromáždíme údaje z celého světa, tak se ukáže, že čím více se na celkovém složení stravy (na jejím celkovém energetickém obsahu) podílí zrniny plus ovoce plus zelenina, tím nižší je výskyt civilizačních chorob. Ale v podstatě již příliš nezáleží na tom, jak se na tomto celkovém podílu dělí ovoce plus zelenina na straně jedné a obiloviny na straně druhé. A stejně tak nezáleží na tom, jak velké je zastoupení ovoce v porovnání se zeleninou. (To platí v průměru, v jednotlivých speciálních případech jsou výjimky.) Zjednodušeně řečeno, jestli se naše strava bude skládat co do energetického obsahu z 80% z obilovin a z 10% z ovoce a zeleniny, tak velmi zhruba je to strava stejně zdravá, jako kdyby se skládala ze 45% z obilovin a ze 45% z ovoce a zeleniny anebo jako kdyby se skládala z 80% z ovoce a zeleniny a z 10% z obilovin. (Nemůžeme zde hovořit o kilogramech potravin, musíme mít na mysli celkovou výživnou hodnotu, energii obsaženou ve stravě. Ovoce a zelenina jsou vlastně samá voda. Velmi zjednodušeně si můžeme představovat, že pokud jde o výživnou hodnotu, o energii, tak 10 kg ovoce a zeleniny rovná se 1 kg zrnin.)
Pro lidi, kteří nemají příliš finančních prostředků, je ale důležité uvědomit si, že zdravou stravu si mohou pořídit velmi levně. Postačí když naprostou většinu jejich stravy budou tvořit obiloviny (a to včetně těch u nás tak neprávem odsuzovaných knedlíků, ovšem bez tučných, těžkých omáček).

Vezmeme-li si sborníky FAO (Organizace pro zemědělství při OSN) o složení stravy v jednotlivých státech, tak zjistíme, že v rozvojových zemích je podíl zrnin a brambor na stravě, např. na energii stravy, neporovnatelně vyšší než v hospodářsky vyspělých zemích. A ve všech takových zemích je současně velmi nízký výskyt hlavních civilizačních chorob.

Pokud se tam některé civilizační choroby vyskytují, existuje vysvětlení, které nesouvisí s výživou. Uvedu jediný příklad. V oblastech světa, kde je velmi častá hepatitis B, je i velmi častá rakovina jater. Je přitom velmi dobře zdokumentováno, že hepatitis B (žloutenka) snad stokrát, snad pětsetkrát zvyšuje riziko pozdější rakoviny jater.
Přitom v řadě nejbohatších zemí je podíl ovoce a zeleniny na stravě větší než v řadě chudých zemí. V bohatých zemích je přitom vysoký a v chudých zemích nízký výskyt civilizačních chorob. Vidíme tedy, že klíčovou ochrannou úlohu tu hraje vysoká spotřeba zrnin a brambor a mnohem méně důležitou úlohu hraje spotřeba ovoce a zeleniny.

V Japonsku krátce po druhé světové válce byl výskyt civilizačních chorob minimální. V té době jedli Japonci převážně rýži a další zrniny, spotřeba ovoce a zeleniny a také ryb byla velmi nízká. Od té doby spotřeba zrnin klesla, spotřeba ovoce, zeleniny a ryb naopak vzrostla. Výskyt civilizačních chorob stoupnul.

Pokud srovnáváme spotřebu ovoce a zeleniny s četností civilizačních chorob, tak velmi zhruba řečeno v průměru stejně často pozorujeme, že s rostoucí spotřebou ovoce a zeleniny výskyt civilizačních chorob stoupá a stejně často, že klesá. Detailnější analýza s vhodně zvolenými soubory údajů ovšem ukáže, že ovoce a zelenina snižují výskyt civilizačních chorob. Síla jejich účinku je ovšem úměrná pouze jejich podílu na celkové energetické hodnotě stravy. Proto tento účinek je poměrně malý.

Srovnáváme-li však celkovou výši spotřeby zrnin, brambor, ostatní zeleniny a ovoce na straně jedné a výskyt civilizačních chorob na straně druhé, pak vidíme, že s rostoucí spotřebou všech těchto rostlinných potravin dohromady výskyt civilizačních chorob výrazně klesá.

Nemohli bychom jíst pouze obiloviny. Již proto, že bychom ve stravě neměli betakarotén a vitamin C. Nemohli bychom jíst pouze u nás pěstované druhy brambor, protože bychom ve stravě neměli betakarotén. Jakmile ale už ve stravě máme určité množství ovoce a zeleniny, tak nelze prokázat, zda budeme zdravější, když celý zbytek stravy nebo rozhodující část zbytku stravy budou již pouze obiloviny a brambory anebo když to bude další ovoce a zelenina.

Pokud máme dostatek finančních prostředků, můžeme se živit pouze ovocem a zeleninou. Pokud však nemáme peněz nazbyt, měli bychom v první řadě omezit spotřebu drahých živočišných potravin, snížit spotřebu soli a běžných rostlinných olejů. Část takto ušetřených prostředků bychom mohli věnovat na zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny nebo třeba na koupi olivového oleje. Podstatně si tím zlepšíme zdraví a ještě ušetříme.

Pokud máme opravdu málo finančních prostředků, tak nemusíme nutně ani zvyšovat spotřebu ovoce a zeleniny. Prospěch plynoucí ze snížení spotřeby živočišných potravin na desetinu současné výše je totiž možná desetkrát, možná padesátkrát větší než zdravotní prospěch plynoucí ze zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny. Samozřejmým předpokladem ovšem je, že požíváme aspoň trochu ovoce a zeleniny, pokud možno alespoň ve výši současné průměrné spotřeby. (V krajním případě bychom ovoce a zeleninu mohli částečně nahrazovat vitaminem C a betakaroténem v pilulkách.)
Brambory jsou také zelenina. Vše, co jsme řekli ve prospěch zeleniny, tedy platí i ve prospěch brambor. Brambory jsou ovšem tzv. škrobnatá zelenina, čili v přepočtu na jejich sytivost na jednotku energie jsou brambory mnohem levnější než ostatní zelenina. Živit se tedy hlavně nebo ve velké míře bramborami je mnohem levnější než živit se hlavně nebo ve velké míře ovocem nebo zeleninou.