Salátová čekanka

Salátová čekanka má velmi jemnou strukturu a chuť, ale co do obsahu živin se jiným odrůdám, včetně plané čekanky, nevyrovná. Gurmáni ji však pro její výjimečnou chuť staví nad všechny příbuzné druhy. Salátovou čekanku tvoří z 94 % voda. Proteiny představují 1 % její hmotnosti, což je u čerstvé zeleniny významné množství. Sacharidy, z nichž je nejhojněji zastoupený inulin, nedosahují ani 1 % a tuky neobsahuje téměř žádné (0,1 %). Celkově tedy dodává 17 kcal/100 g, což je jedna z nejnižších hodnot ze všech potravin.

Salátová čekanka je jedním z nejlepších zdrojů kyseliny listové (37 g/100 g) a vitamínu B1 (thiaminu). Dále obsahuje i vitamín B2 , B6 a niacin, ale na vitamíny A a C je na rozdíl od zelenolisté čekanky velmi chudá. Z minerálů se v ní nachází skromné množství vápníku, fosforu, hořčíku, železa a draslíku a nechybějí ani stopové prvky jako zinek, měď a mangan.

Salátová čekanka má nahořklou chuť, za niž vděčíme látkám, které působí na játra, zvyšují produkci žluče (choleretický účinek), ulehčují její odtok ze žlučníku (cholagogický účinek) a mají příznivý účinek na funkci žaludku a trávení. Proto se salátová čekanka uplatňuje v případě žlučníkových obtíží způsobených žlučovými kameny (cholelitiázou) nebo problémy s jeho správným fungováním (dyskineze žlučových cest). Salátová čekanka je díky blahodárnému působení hořkých látek a minimálnímu obsahu tuků lehce stravitelná.

Je výborná pro diabetiky, protože obsahuje sacharidy ve formě fruktózy (insulin je polymer fruktózy). Obsahuje jen velmi málo kalorií, a proto je vhodná při redukční dietě. Je nutné ji však dobře rozkousat.

Salátová čekanka patří k rodu Cichoriím podobně jako endivie. Rozlišujeme dva druhy endivie – eskariol a kadeřavou endivii. Oba druhy jsou bohaté na provitamin A, kyselinu listovou a zinek, stopový prvek, který je v rostlinné stravě relativně vzácný.

Eskariol, stejně jako salátová čekanka, obsahuje hořké látky, které povzbuzují trávicí orgány a ulehčují odtok žluče ze žlučníku. Působí nejn cholereticky a cholagogicky, ale má i alkalizující a mírně diuretický účinek. Obyčejně se konzumuje jako součást salátů a prospívá hlavně při žlučníkových obtížích a obezitě.

Nejvhodnější způsob její konzumace je v syrovém stavu. Ochucená olivovým olejem a citronem je zdravá a velmi lehce stravitelná. Vařená se podává s majonézou jako chřest nebo pečená v troubě jako součást různých jiných jídel.

Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.