Špenát chrání oči, sliznici i pleť
Nevím, zda se k oblibě špenátu dospěje věkem. Svého času k ní přispěl i Pepek námořník.
Kdysi se říkalo, že špenát má hodně železa, ale pak se zjistilo, že se kdosi spletl a umístil desetinnou čárku o pouhé jedno místo vedle, a mýtus byl na světě. No, špenát železo obsahuje, ale ne zas tolik, a pak, naše tělo to špenátové železo neumí tolik využít jako z některé jiné listové zeleniny. Prý by to mohlo být velkým množstvím kyseliny šťavelové a fosforečnanů. Jen kvůli železu se tedy do špenátu nutit nemusíte. Obsahuje opravdu velké množství kyseliny listové. Patří do skupiny vitaminů B. Tělo ji potřebuje, aby lépe využilo bílkoviny ze stravy. Budoucí maminky ji také velmi potřebují, aby miminko prospívalo.
Špenát neutají, že obsahuje zelené barvivo chlorofyl. A ten prý působí jako blokátor zhoubných nádorů.
Špenát má taky spoustu karotenoidů, doporučuje se tedy kuřákům, aby aspoň trochu zmírnili negativní účinky své vášně. Je v něm i hodně luteinu – to je taková podmnožina karotenoidů. Co umí? Pomáhá chránit oči před degenerací a před různými zákaly. No a vitamin A působí dobře na sliznice i na pleť. Ne, dámy, nenutím vás, abyste se zmalovaly nazeleno – prý lépe než krémy pomůže vitamin A zevnitř.
Špenát tedy nahradí půlku lékárny, to není jen můj názor, to jsem četla i v jedné moudré knize.
Připravit jej můžete klasicky – na zpěněnou cibulku vložíte mražený špenát, rozdusíte, přidáte smetanu nebo rostlinnou smetanu s utřeným česnekem a solí a trochou rozmíchané kukuřičné moučky. Jindy zas můžete přidat trochu sójové omáčky a orientální koření – zázvor, kardamom. Anebo si můžete čerstvé listy jen tak orestovat a přidat k jakémukoli jídlu, třeba k tofu nebo k amoletám. Ne, to není překlep. Zatímco na jídelních lístcích v restauracích stojí psáno «omelety», zde stojí něco jiného, tedy amolety. Tak se to říkalo u nás a i nadále říkat bude J.
Jeden druh špenátu, původem z Nového Zélandu, jsem přes léto pěstovala venku na záhonku. Byl vzorný – nevybíhal do květu. Před příchodem prvních mrazů jsem si jednu sazeničku dala do květináče s tím, že se pokusím ji alespoň pár týdnů uchovat. K mému překvapení se měla čile k světu ještě koncem března a nezničily ji ani mšice, které v sousedním květináči deptaly cibulové výhonky. Pak se objevila semínka, která spadla a vzklíčila, a tak mám doma něco jako perpetuum mobile a s ním čerstvé lístky špenátu kdykoli k dispozici – pro dodání super čerstvých enzymů i na ozdobu.