Žito

Škrobové částice v žitě jsou dobře obaleny celulózou, díky čemuž je uvolňování molekul glukózy pomalejší. Z toho důvodu žito nezpůsobuje náhlé zvýšení hladiny glukózy v krvi a diabetici ho dobře snášejí.

Žito obsahuje sice více proteinů než pšenice, ale je mezi nimi jen malé množství glutelinu a gliadinu, proteinů, které tvoří gluten. Kvůli tomu je žitný chléb těžší než pšeničný.

Žito je dobrým zdrojem vitaminu B1, B2, B6, E, niacinu a kyseliny listové. Protože mu chybí provitamin A a vitamin C, mělo by se kombinovat s čerstvým ovocem a zeleninou, které jich mají dostatek.

Žito je bohaté na fosfor, hořčík a železo, jakož i na zinek, selen a jiné stopové prvky. Má však nedostatek vápníku, což je důvod k tomu, aby se kombinovalo s jinými potravinami, které jej obsahují hodně. Sto gramů žita tělu dodá více než čtvrtinu denní potřeby železa a více než třetinu nezbytného množství hořčíku, přičemž se do těla nedostane téměř žádný sodík.

Žito je výživnější než pšenice, ale hůře stravitelné.

Díky konzumaci žita jsou arterie pružnější, krev řidší a zlepšuje se její oběh. Přestože jsou tyto vlastnosti společným rysem všech obilnin, zdá se, že účinek žita je výraznější. Je to zřejmě dáno vyšším obsahem vitaminu E a selenu, které působí jako antioxidanty, jakož i obsahem vláken celulózy.

Pravidelná konzumace žita se doporučuje těm, kdo mají arteriosklerózu, a to především v koronárních tepnách, protože ta může vyústit v anginu pectoris nebo infarkt myokardu.

Díky tomu, že žito příznivě působí na arterie a neobsahuje sodík, pomáhá snižovat vysoký krevní tlak. Za tímto účelem se může jíst i žitný chléb, ale nesmí být solený.

Žito obsahuje velké množství nerozpustných celulózových vláken, která pomáhají při problémech s tvrdou stolicí.

Kromě pomoci při zácpě, která je rizikovým faktorem tohoto typu rakoviny, žitný chléb ve střevech snižuje koncentraci kyseliny lithocholové a deoxycholové. Tyto kyseliny, které se vylučují se žlučí, působí na střevní sliznici jako karcinogeny a v celém trávicím traktu navíc posilují účinky jiných rakovinných prekurzorů, především těch, které pocházejí z masa. Proto se konzumace žita doporučuje lidem, kteří mají zvýšené riziko vzniku karcinomu tlustého střeva, ale i těm, kdo už podstoupili operaci a mají naději na úplné uzdravení.

Protože je vnější vrstva (otruby) žita velmi tvrdá, je možné ho jíst ve formě vloček jako müsli. Po namočení na několik hodin se dá žito vařit jako rýže. Mělo by se vařit v tlakovém hrnci, aby neztvrdlo.

Žitná mouka není tak bohatá na lepek jako pšenice, ale dá se z ní upéct dobrý chléb. Je hutnější než pšeničný chléb, protože obsahuje méně glutenu a těsto připravené z žitné mouky špatně kyne. Z toho důvodu se žitná mouka většinou míchá s pšeničnou moukou.

Žitné kvekry jsou lehké, křupavé a velmi chutné. Konzumují je převážně v Německu a ve Skandinávii. „Pumpernickel“ je typický německý celozrnný žitný chléb, velmi bohatý na vitaminy skupiny B a celulózu.

Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.