Jednu složku živočišných potravin, a to čisté živočišné tuky - máslo, sádlo, smetanu, šlehačku - tuto složku odsuzují všichni. Proč existuje právě v této otázce taková shoda?

Bylo by nutno za cenu obrovských nákladů vyprodukovat napřed ohromné množství obilovin, brambor a pícnin. To by se zkrmilo a vyprodukovaly by se živočišné potraviny. Z nich bychom ovšem mohli požít pouze jejich část a tu nejlevnější (živočišné tuky) by lidé jíst nemohli. Museli by tedy jíst ty skutečně nejdražší složky stravy - libové maso, odtučněné mléčné výrobky atd. Protože část vyprodukovaných živočišných potravin by nebylo možno spotřebovat, bylo by v úhradu nutno živočišných potravin vyprodukovat ještě více, náklady na stravování by se tím tedy ještě více zvýšily. To je jeden z důvodů, proč se všichni shodují v odsuzování živočišných tuků.

Obdobně je tomu s chválou věnovanou rostlinným tukům - olejům. Pokud budou lidé jíst živočišné tuky, pak se tím již žádná nová možnost produkce drahých potravin neotvírá. Živočišné tuky jsou vedlejším produktem při výrobě masa a mléka. Pokud však se lidé odvrátí od živočišných tuků a budou vyžadovat rostlinné tuky a oleje, pak je třeba tyto potraviny pro ně zvláště zajistit. Otevírá se tím možnost pro novou výrobu. Je třeba určitou část zemědělské půdy věnovat pro pěstování olejnin - sóji, slunečnice atd. atd. Čili doporučování rostlinných tuků namísto živočišných je v určité míře v souladu se zájmem o zvyšování nákladů na výživu, o zvyšování zisku při uspokojování základní lidské potřeby - potravy. Rostlinné tuky a oleje jsou přitom, i když jen o málo, v průměru zdravější než živočišné tuky. Zde tedy jak důvody zdravotní, tak důvody ekonomické (touha po zisku bez ohledu na cokoliv jiného) směřují k jedinému cíli - k náhradě živočišných tuků rostlinnými.

Proto se téměř všichni shodují v tom, že rostlinné tuky jsou zdravější než tuky živočišné. V podstatě je to pravda. Nezapomínejme ale na to, že rozdíl mezi oběma druhy tuků není příliš velký. Spotřebu všech druhů tuků je potřebí co nejvíce omezit a za skutečně zdravotně vhodné lze považovat pouze olivový olej anebo olej získaný ze speciálně vyšlechtěných odrůd slunečnic. Tyto oleje jsou dražší než běžné rostlinné oleje. V tomto případě ale výjimečně platí, že tyto zmíněné dva dražší oleje jsou skutečně zdravější než ty levnější oleje.

Nesmírně škodlivá je také sůl. Na soli se ovšem mnoho vydělat nedá. V celkovém rozpočtu domácnosti je položka za sůl zanedbatelná. A tím lze vysvětlit, proč se nikdy oficiálně netvrdilo, že v zájmu zdraví bychom měli jíst hodně soli.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu