Báruk (požehnaný)

Jeremjáš 32,6-16; 36; 43,1-3; 45,1-5

Bůh se rozhodl prostřednictvím proroka Jeremjáše jako svého mluvčího poslat králi Jójakímovi určité poselství. Jeremjáš tento vzkaz nadiktoval Bárukovi. Prorok by byl pravděpodobně nejraději sám šel do chrámu a přečetl, co mu Bůh řekl. Ale chrám pro něj představoval zakázané území. Proto požádal Báruka, aby v jeden postní den šel na chrámové nádvoří a přečetl lidu obsah svitku, který mu nadiktoval (Jr 36,6). Jak se dalo očekávat, poselství o pádu Judska jako nezávislého království mělo obrovský ohlas. Ti, kdo si toto poselství vyslechli, správně předpokládali, že král to nenechá jen tak. Proto poradili Bárukovi a Jeremjášovi, aby se na nějakou dobu skryli.

Známe i další události z Jeremjášovy služby, ve kterých sehrál Báruk důležitou roli. Být prorokem představovalo určité nebezpečí. Totéž platilo pro člověka, jehož prorok zaměstnával. Bůh to dobře věděl. Proto nemluvil jen se svým služebníkem Jeremjášem, ale i s Bárukem. Nezapomněl na něj. Bůh věděl, že ho čeká mnoho potíží, proto k němu osobně promluvil. Izraelci jako národ budou muset čelit mnoha těžkostem, ale Bárukovi Bůh řekl: „Tobě dávám jako kořist život na všech místech, kamkoli půjdeš“ (45,5). Toto Bůh říká každému Bárukovi v každé době, a tedy i nám. Bůh tě vidí a stará se o tebe, ať už v Božím díle plníš jakoukoli úlohu.

Drahý Bože, věřím, že mě budeš chránit, jako jsi chránil Báruka.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.