JHWH (Já jsem)

Poté, co Bůh povolal Mojžíše, aby vysvobodil Izrael z otroctví, Mojžíš chtěl vědět, jak prokáže, že je tímto úkolem pověřen. Bůh mu řekl, aby si s tím nedělal starosti, protože ho posílá on sám. Mojžíš však namítal: „A co mám říct, když se mě lidé budou ptát na tvé jméno? Jaké je tvé jméno? Všechny národy mají bohy, kteří mají jména. Jaké je to tvé?“

Bůh se Mojžíšovi představil jako JHWH. Tyto čtyři souhlásky jsou tvarem hebrejského slovesa být. Většina biblických překladů překládá JHWH jako Jsem nebo Jsem, který jsem. Některé překlady upřednostňují budoucí čas: Budu, který budu. Toto jméno nádherným způsobem odhaluje samotnou podstatu Boha Izraele (a tedy i našeho Boha). Bůh je tu pro nás a vždy tomu tak bude.

Většinu výroků, kterými vysvětlujeme, kým nebo čím jsme, začínáme slovy: „Já jsem…“ To, co následuje, závisí na podmínkách. Když řekneme: „jsem manžel“ nebo „jsem manželka“, „jsem matka“ nebo „jsem otec“, vyvolává to bezprostřední otázky. Jaký jsem manžel nebo jaká manželka? Jaký jsem táta či jaká máma? Platí to o všem, co o sobě říkáme. Pouze Bůh je tím, kým je, v absolutním smyslu a v dokonalém významu slova. To, kým je, nikdy nepotřebuje další vymezení. Je tím, kým je. On je Já jsem a Já budu. Je třeba k tomu něco dodat?

Bože, jsi Ten, kdo jsi a jaký budeš navždy. Pomoz mi i v tomto ohledu lépe odrážet Tvůj obraz.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.