Eljašíb (Bůh obnovuje)

Kdybychom o Eljašíbovi věděli jen to, co je napsáno ve 3. kapitole Nehemjášovy knihy, měli bychom o něm docela dobrou představu. Později však zjišťujeme, že spolupracoval s těmi, kdo chtěli mařit práci Izraelců, kteří se vrátili z Babylóna. V našem dnešním zamyšlení se však zaměříme na první fázi jeho služby. V Neh 3,1 čteme: „I dal se velekněz Eljašíb se svými bratry kněžími do stavby Ovčí brány.“ Obnova městských hradeb nepatřila obvykle do náplně práce velekněze. Ale v době krize byl spolu s ostatními duchovními vůdci připraven vyhrnout si rukávy a dělat těžkou manuální práci.

Jsou lidé – a vždy také byli -, kteří neudělají nic, co není oficiálně jejich povinností. Řeknou: „To není náplní mé práce.“ Samozřejmě, podmínky pracovní smlouvy je třeba brát vážně. Občas se však vyskytnou situace, kdy musíme zapomenout na smluvní podmínky a spolu s dalšími se pustit do práce, kterou je třeba naléhavě udělat. I když jde o práci, kterou bychom za normálních okolností nedělali. V takovém případě bychom se neměli považovat za příliš dobré nebo důležité a ochotně se zapojit do díla.

Nebeský Otče, pomoz mi vidět, kdy se ode mě čekají věci, které nepatří do mé náplně práce. Udělej mě připraveným přidat se k ostatním a udělat, co je zapotřebí.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.