Oholíab (otcův stan)

Svatostánek – přenosná svatyně – byl postaven tak, že se dal rozebírat. Díky tomu ho mohli Izraelci během putování po poušti nosit s sebou. Byl poměrně malý. Délka této stavby (včetně svatyně a svatyně svatých) byla asi patnáct metrů a šířka přibližně pět metrů. Možná budeme překvapeni, když zjistíme, co všechno bylo třeba zhotovit. Besaleel a Oholíab si mohli najmout tolik řemeslníků, kolik potřebovali. Pořídili si také nejlepší dřevo, velké množství zlata, stříbra, bronzu a nejkvalitnějších látek.

To, jak Bible popisuje svatostánek, nám umožňuje představit si výsledek Oholíabovy práce. Od něj a jeho spolupracovníků se očekávalo, že nezhotoví jen něco, co bude funkční, ale také velice krásné. Z Božích pokynů ke stavbě svatostánku – a později i chrámu – se dozvídáme, že Bůh miluje krásu. Stavitelé středověkých katedrál to zřejmě pochopili lépe než my.

Tento prvek dnes často přehlížíme. Důraz klademe hlavně na funkčnost toho, co plánujeme udělat. Při stavbě modlitebny nám jde hlavně o to, aby samotná stavba a její zařízení byly pokud možno multifunkční. Myslíme především na náklady a efektivitu. Tyto aspekty jsou sice důležité, ale nikdy nezapomínejme, že Bůh miluje i krásu.

Drahý Pane, stvořil jsi nespočet krásných věcí. Pomoz mi nezapomínat na to, že miluješ krásu.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.