Bůh dává zapomenout

Je pro mne překvapivé, že žádný komentář z těch, které mám k dispozici, se tomuto verši nijak zvlášť nevěnuje. Vesměs jde o velice krátké zmínky, pokud vůbec se k němu některý vyjadřuje. Ale v tomto biblickém textu je něco, co je velice pozitivní a co určitě stojí za připomenutí.

Josef prožil velmi náročné etapy svého života. Byl vlastními bratry prodán do otroctví, čímž byl násilně odtržen od vlastní rodiny. Byl uvězněn za něco, čemu se usilovně bránil a co neudělal. Trávil čas ve vězení bez nějaké konkrétní vyhlídky, co s ním bude dál… Potom ale přichází doba, kdy je postaven do významné společenské pozice, zakládá rodinu a má děti. A právě tehdy, prostřednictvím jména svého prvorozeného syna, poděkoval Bohu za to, že mu dal zapomenout na všechno trápení, které musel prožít.

Bůh dal nám lidem úžasnou výbavu v souvislosti s naším duševním zdravím. A tím je zapomínání. Nemyslím tím zapomínání důležitých informací potřebných pro život, ale zapomínání například pocitu smutku při úmrtí někoho blízkého, který odešel před mnoha lety, zapomínání na těžká období života, na nepochopení, která jsme museli prožít, apod. Zapomínání tedy není pouze negativní záležitost, ale má i své pozitivní stránky. Pomáhá nám, abychom se nemuseli stále zatěžovat něčím, co nás trápí a je pro nás nepříjemné. Samozřejmě nemohu tvrdit, že jsme schopni úplně vytěsnit všechno negativní, co se v našem životě událo, ale pravdou je, že obvykle vzpomínáme na to dobré. A to je Boží dar.

Buďme Bohu vděčni a radujme se z toho, že nám Bůh dal stejně jako Josefovi zapomenout, nebo dá zapomenout, na všechno naše trápení.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.