Rút (přítelkyně, společnice)

Rút se rozhodla spojit svůj úděl s údělem své tchyně. Chtěla sloužit stejnému Bohu, kterého uctívala Noemi. Rozhodnutí zůstat s Noemi mělo dalekosáhlé důsledky. Znamenalo jít s ní do země s odlišnými zvyklostmi. Pro mladou moábskou vdovu by bylo pravděpodobně mnohem snazší najít si nového partnera v Moábu. Rút si však tak velmi oblíbila Noemi, že s ní chtěla zůstat.

Rozhodnout se pro Noemina Boha muselo být ještě obtížnější. Na první pohled se mohlo zdát, že sloužit tomuto Bohu Noemi nepřineslo mnoho štěstí. Samotná Noemi jako první přiznala, že ji Bůh hluboce zklamal. Po návratu do Betléma řekla lidem, kteří ji přišli přivítat: „Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná). Nazývejte mě Mara (to je Trpká), neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou. Jak byste mě mohly nazývat Noemi, když je Hospodin proti mně a když mi Všemohoucí určil zlý úděl?“ (Rt 1,20.21). Rút však cítila, že všechno to těžké, co spolu s Noemi a Orpou (další Noeminou snachou) prožila, není dostatečným důvodem k tomu, aby se k Hospodinu otočila zády. I když mnohým věcem nerozuměla, stále tomuto Bohu důvěřovala. Její vytrvalost ji nezklamala. Po celý zbytek svého života byla vděčná za to, že se neodvrátila od jediného pravého Boha.

Pane, pomoz mi vytrvat v důvěře v Tebe a zůstat při Tobě i v těžkých obdobích života.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.