Podivil se

Ježíš byl v tu chvíli na návštěvě Nazareta. Je pravda, že mnoho lidí žaslo nad jeho moudrostí, když jej poslouchali v synagoze. Žasli také nad tím, jaké dělá Ježíš mocné činy, ale přesto „jim byl kamenem úrazu“. Postavili se proti němu a nevěřili mu. To přece není možné, aby tesař z rodiny, kterou známe, byl oním Mesiášem, kterého čekáme.

Je zajímavé, jak Ježíš zareagoval. On neřekl, že je odsuzuje proto, že nevěří. Že je snad proklíná nebo se jim směje. On se podivil nad jejich nevěrou.

Dnes žijeme v době, kdy se lidé diví, že někdo věří, a dokonce Bohu důvěřuje. A Bůh se naopak diví, že lidé nevěří. Jeden vzdělaný člověk se mnou chtěl svého času hovořit o víře ve stvoření. Několikrát jsme se setkali a při jednom setkání mně onen člověk řekl: „Já se vám divím. Tak inteligentní člověk, a věří takovým pohádkám.“ (Myslel tím víru ve stvoření.) A protože jsme se již viděli několikrát, odpověděl jsem mu: „Já se naopak divím vám. Tak inteligentní člověk, a věří takovým pohádkám.“ (Myšleno evoluci.) Rozešli jsme se v dobrém.

Jestliže máme pocit, že jsme v dnešní době a dnešní společnosti nějací „exoti“, jestliže se řada lidí kolem nás diví, jak můžeme věřit, potom se my můžeme divit, že oni nevěří. Sám Bůh se totiž diví. A tím nás ubezpečuje, že stojíme na správné straně. A když zapojíme logiku do našeho uvažování o stvoření, potom dáme za pravdu Bohu, který se diví.

Děkujeme, Pane, že jsi nám ukázal, kde je pravda, že můžeme stát na Tvé straně.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.