Vzkříšení Ježíše I.

I když uvedený verš považuji za klíčový, přesto celá pasáž o vzkříšení Ježíše je bohatá na povzbuzení. „Po sobotě, když už svítalo na první den týdne…“, tedy v neděli brzy ráno, přicházejí ženy podívat se k hrobu Ježíše. V evangeliích Marka a Lukáše čteme, že měly záměr pomazat jeho tělo. Musely přece vědět, že hrob, jak bylo tehdy obyčejem, je uzavřen kamenem, který nebudou moci odvalit. Kdo jim ho tedy odvalí? Přestože si takovou otázku kladly, věřily, že budou moci naplnit, co si předsevzaly. Jejich víra je příkladná a pro nás povzbuzující.

Když ženy viděly, že hrob je otevřený, radovaly se, zatímco strážní, kteří viděli totéž, se roztřásli a nastalo v nich zemětřesení. (V textu je použit stejný výraz pro zemětřesení i pro jejich vnitřní stav.) Byli jako mrtví, a přitom ten, který měl být mrtvý, je živý. To je paradox.

U otevřeného hrobu čekal anděl, aby nikdo nemohl říct, že Ježíš byl ukraden. Měl utvrdit ve víře ty, které přijdou: Nebojte se mne, ale nebojte se také toho, že by Ježíš nevstal, jak zaslíbil. Opět paradox — zatímco vojáci se bojí, ženy se bát nemusejí. Kdo hledá Ježíše, nemusí se bát. A říct u hrobu, že tady zemřelý není, to je další paradox. Nic takového se ještě nestalo. Ale je to příslibem dalšího vzkříšení. Pojďte se přesvědčit. To je řečeno ženám. Přesvědčme se o vzkříšeném Ježíši.

Pane, děkujeme za jistotu Tvého vzkříšení, a tím i jistotu vzkříšení Tvých věrných.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.