Já jsem s vámi

Ocitáme se v závěru Matoušova evangelia. Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se ženám a také svým učedníkům. Ale tady čteme, že někteří učedníci pochybovali. Matouš nepřibarvuje události ani neupravuje myšlení učedníků tak, jak bychom si my představovali. Ukazuje nám to, že ani zázrak mnohdy nepřesvědčí. Zůstává pouze víra. Ale i pochybující do církve patří. Bůh nemá jiný „materiál“. I to je pro nás, lidi dnešní doby, povzbuzující. Ne, nejsme dokonalí, váháme, někdy i pochybujeme, ale přesto jsme Boží děti.

Ježíš dále mluvil o své moci. To jednoznačně dokazuje jeho božství. Je zde paralela s pokušením na poušti: Ježíš je vládcem světa, protože se satanovi nikdy nepoklonil. Autoritu a moc získal právě bezmocí. A učedníkům je dána právě tato „moc bezmocných“. Dostali náročný úkol. Náročnost je ale adekvátní Boží moci. Na celém světě lidé potřebují Spasitele. Jako by Ježíš říkal: já jsem udělal, co bylo třeba, a nyní je řada na vás.

K této odpovědné práci jim, ale i nám, dává sílu. Nejsme na to sami. Jeho ubezpečení, že s námi bude stále, až do skonání věků, je také povzbuzující. Na začátku Matoušova evangelia jsme ubezpečeni, že Bůh (je) s námi (1,23), a totéž ujištění zaznívá i na konci evangelia. Díky, Pane, za tuto jistotu.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.