Skořice dražší nad zlato
Skořice se již od starověku používá jako koření i kvůli svým lékařským a jiným účinkům. Staří Egypťané používali skořici při balzamování. Mojžíš použil skořici spolu s dalším kořením a olivovým olejem k pomazání svatostánku při jeho vzniku. Ve středověku dováželi Arabové skořici po starých karavanních stezkách do egyptské Alexandrie. Odsud se po lodích posílala do Evropy.
Původní název skořice pochází z řeckého slova, které označuje sladké dřevo. Získává se z vnitřní kůry skořicovníku, stále zeleného stromu. Srolovaná kúra vyschne a vytvoří svitek. Ten se pak seká na pěti až sedmicentimetrové částky anebo mele na prášek. Mletá skořice má silnější aroma a vydrží čerstvá šest měsíců, svitky ještě déle. Obojí by se mělo uchovávat na chladném, temném a suchém místě.
Skořice se užívá k ochucování limonád, čajů a pekárenských výrobků, pudinků, koláčů, sladkého pečiva, koblih. Přidává se do ovesných vloček, bonbónů, horké čokolády, kávy a žvýkaček. Skořice je běžnou součástí mnoha indických kari. Je i složkou řady lékařských přípravků, kde zlepšuje chuť a aroma. Kromě toho se skořice hojně využívá i při výrobě voňavek.
Lékařské vlastnosti skořice využívali již starověcí lékaři, například Dioskorides nebo Galén. Ve středověku se skořice používala při bolení v krku a kašli. Skořice byla užívána při poruchách trávení, žaludečních či střevních křečích, zvedání žaludku, plynatosti, ke zlepšení chuti k jídlu a při léčbě průjmu.
V lidově medicíně se skořice užívala při revmatismu a zánětlivých onemocněních. Skořice má mírně protizánětlivé a protisrážlivé účinky skořice. Výtažky ze skořice působí proti Candida albicans, houbě, která má na svědomí kvasinkové poševní onemocnění, i proti Helicobacter pylori, baktérii odpovědné za žaludeční vředy. Skořice působí také proti mikrobům. Extrakt ze skořice brání růstu nádorových buněk v Petriho misce. Skořice je užitečná i jako prostředek proti běžným baktériím, způsobujícím otravy z jídla, jako je salmonela či E. coli.
V Koreji a Číně se skořice užívá jako tradiční bylinka při léčbě cukrovky. Vědci, kteří zkoumali účinky různých potravin na hladinu krevního cukru, zjistili, že jablečný štrůdl nezvyšuje hladinu glukózy tolik, jak by se dalo předpokládat. Zjistili, že ochranným účinkem působil právě obsah skořice. Ve studii na 60 mužích a ženách, kteří měli cukrovku 2. typu, půl čajové lžičky skořice denně po dobu šesti týdnů dokázalo o 25 % snížit hladinu cukru na lačno. Současně o 12 % poklesnul celkový cholesterol a o 30 % hladina triglyceridů.
Výrazná chuť a vůně skořice jsou důsledkem obsahu cinnamaldehydu, který je hlavní olejovou složkou kůry skořicovníku. Tato látka ale může být ve vyšších dávkách toxická. Pravidelné užívání většího množství mleté skořice tak nemusí být bezpečné. Těhotné ženy by neměly užívat větší dávky skořice, protože mohou vyvolat potrat.
Winston Craig, vegetarian-nutrition.info