Pohrdání a výsměch

Včera jsme Herodesa opustili ve chvíli, kdy zjistil, že k němu Židé přivádějí zatčeného Ježíše. Ve své domýšlivosti si představoval, jak ho Ježíš prosí o milost a jak mu za ni chce zaplatit nějakými zázraky, o kterých se toho tehdy tolik povídalo.

Jak to dopadlo? Přijal Ježíš roli kouzelníka, který svými triky dosáhne osvobození? Lukáš píše, že Ježíš před Herodesem nepředvedl žádný zázrak, dokonce s ním nepromluvil ani slovo. I když se Herodes snažil, Ježíš ho ignoroval.

Zatímco Ježíš mlčí, o to víc mluví jeho žalobci. Velekněží a starší stupňují svůj tlak na Herodesa. (Lukáš o tom sice nepíše, ale umím si představit, jak přidávají další vymyšlené trumfy, a navíc přitom panovníkovi podkuřují svým pochlebováním. Dělají vše pro to, aby dosáhli svého.

Ježíšovo chování panovníka urazilo. Herodes byl, jako většina panovníků a politiků, ješitný. Proto dlouho nevydržel to ignorování, které mu dával obviněný najevo. A když mu i Židé svým lichocením brnkali na strunu jeho pyšného nitra, nakonec Ježíše odmítl stejně jako velekněží a starší.

Herodes neměl odvahu Mesiáše odsoudit. Alespoň se mu tedy pohrdavě vysmál a poslal ho zbaběle nazpět k Pilátovi.

Pýcha a ješitnost jsou i dnes překážkou v tom, abychom v Ježíši našli svého přítele a zachránce. Pokud se jimi necháme ovládnout, dopadneme stejně jako namyšlený Herodes.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.