Ašpenaz (persky: koňský nos)

Když se Daniel a jeho tři přátelé obrátili na Ašpenaze s prosbou, aby je nenutil jíst z králova stolu, způsobili mu vážný problém. Ašpenaz byl zodpovědný nejen za výchovu a vzdělávání judských knížat, ale také za jejich fyzické zdraví. Žádost Daniela a jeho přátel o tuto zvláštní výjimku Ašpenaz nepochybně považoval za velké riziko. Přesto byl ochoten dát jim šanci. Mezi řádky čteme, že když čtyři mladí muži šli se svou prosbou za opatrovníkem, který jim byl přidělen jako soukromý učitel, byl ochoten vidět tuto věc jinak a povolit jim desetidenní zkušební období.

Ašpenaz musel vědět, co se děje, ale nezasáhl. Důvodem nebylo to, že by nějakým způsobem sympatizoval s náboženskými zásadami Daniela a jeho druhů. Dal jim nová jména, která jim již nepřipomínala jejich judaistické náboženství. Co ho tedy vedlo k tomu, že byl vůči nim vstřícný? Čteme, že „Bůh Danielovi u vrchního dvořana daroval přízeň a náklonnost“ (Da 1,9). Ašpenaz byl ochoten riskovat, ale Daniel a jeho přátelé svou žádostí riskovali mnohem víc. Nebyli v pozici, ve které by mohli žádat o laskavost. Chtěli však zůstat věrní Bohu. Když se rozhodneme následovat příklad Daniela a jeho přátel, můžeme si být jisti, že nám Bůh pomůže.

Všemohoucí Bože, Ty jsi nejen Bůh Danielův, ale i můj Bůh. Proto si mohu být jistý, že mi pomůžeš, když se navzdory tvrdému odporu rozhodnu žít podle Tvých zásad.

Z celého srdce Ti za to děkuji.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.