Nabídka spolupráce s Ježíšem

Kolem učedníků byl několikatisícový dav lidí. Jak by je mohli nasytit? Vždyť, jak sami odhadli, by nestačilo chleba za dvě stě denárů, což byla několikaměsíční mzda dělníka. Počty a logika říkaly, že to je nemožné. To přece po nás, Pane, nemůžeš chtít. Nevěděl snad Ježíš, že to je úkol nad síly člověka? Chtěl je zesměšnit, dokázat, jak jsou málo schopní? Určitě ne. Vždyť to byli jeho učedníci, jeho přátelé. Jejich argument byl sice logický, ale nebyl pravdivý. Jejich počty byly přesné, odhad jejich možností byl také přesný, a přesto se mýlili. A mýlíme se také my, pokud podezříváme Ježíše, že to po nich chtěl proto, aby dokázal neschopnost učedníků.

On to naopak udělal proto, že nabízí člověku spolupráci. A to ze dvou důvodů: jednak chtěl učedníkům ukázat, jaké mají možnosti ve spojení s ním, a jednak pro radost, která ze spolupráce s Ježíšem vyplývá. „Muž milosrdný činí dobře i sám sobě“ (Př 11,17). „Blaze tomu, kdo dává, ne kdo bere“ (Sk 20,35). Jak se těšíme z toho, když někomu dáváme dárek! Někdy se ani nemůžeme dočkat, až dárek budeme moci dát. Jak radostně vyprávíme zkušenosti z misijní práce! A to jenom proto, že, jak někdo řekl, „přijímání plní dlaně, dávání plní srdce“.

On nám připravil možnosti ke konání těchto skutků, které obohacují nejenom obdarované, ale i nás samotné. „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil“ (Ef 2,10). Není to úžasné?

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.