Poselství rodokmenu Ježíše Krista

Kdo by dnes četl nějaké rodokmeny, pokud by to nebyl právě ten jeho? Málokdo. To přece musel vědět i Matouš, pisatel prvního evangelia v Novém zákoně. A přece hned na začátku uvádí ve svém evangeliu rodokmen Ježíše Krista. Obsahuje totiž nejen soupis jmen, ale i několik důležitých poselství. Dovolím si připomenout pouze jedno.

Pokud jej přečteme celý, najdeme tam mnoho jmen různých lidí. Měli různé ekonomické možnosti, rozdílné příběhy svých životů a mnozí z nich jistě nebyli příkladní ve svém myšlení i konání. A přece je nacházíme v Ježíšově rodokmenu. Nemůžeme přehlédnout ani skutečnost, že v seznamu je i pět žen. I ony byly různé, mnohdy nekonvenční a neodpovídající představám zbožného člověka, ať už v souvislosti s jejich morálkou, nebo s tím, že pocházely z pohanského prostředí. Navíc žena v té době neměla nijak významné postavení. Na společenském žebříčku byla vždy níž než muži. Jak to, že jsou i ony uvedeny v rodokmenu Spasitele světa? Jsou zde uvedena i jména pro mnohé neznámá. Registrujeme je, ale nevíme, o koho se jedná.

Jaké je tedy poselství, které může oslovit i nás? Známá i neznámá jména, bohatí i ne tak majetní, muži i ženy, v lidských očích méně i více hříšní…, a ti všichni jsou v rodokmenu Ježíše. Se všemi se Ježíš ztotožňuje. Všechny přijímá do své rodiny, za nikoho se nestydí. Není to úžasné poselství pro člověka dnešní doby? Doby, kdy se lidé rozdělují na vhodné a nevhodné, schopné a neschopné, bohaté a chudé, muže a ženy? Ježíš takové dělení nezná. Všichni, kdo chtějí, mohou patřit do jeho rodiny. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.