Co jsem slíbil…

Poselství o naději. Tak by se dal nazvat tento verš. Bůh zde vyvádí Izrael z otroctví Egypta a nás vyvádí z otroctví hříchu do života svobody s ním. Nemá smysl vypočítávat bolesti a důvody k úpění Božího lidu, stejně tak jako nemá smysl dělat výčet téhož v dnešní době. Je ale třeba vyzdvihnout, že Hospodin tyto bolesti a nářek dobře slyšel, dobře viděl a dobře znal. A co je ještě důležitější, sestoupil proto, aby s tím něco udělal. Je to Boží aktivita, Boží zájem, který chce pro člověka pouze to nejlepší.

Je velký rozdíl mezi tím, co je, a co by mohlo být. Co je nyní — a co nastane, pokud Boží aktivita nezůstane u nás bez odezvy. Bůh zde dává zaslíbení a ujištění: Budete mým lidem, dovedu vás do lepšího. Dovedu vás do země, kterou jsem slíbil.

A je třeba dodat, že nic není pro Boha problém. Dlouholeté

„otroctví“, zaběhnutý, dlouhotrvající způsob života, který nás (může se stát) nechce „pustit“, všelijaké okliky, po kterých nás život vede, anebo to, co zažili Izraelci, když je Egypťané pronásledovali. Někdy nás dostihnou věci a problémy z minulosti. Někdy se nám postaví do cesty něco, co nás zmalomyslní. Ale nic z toho není pro Boha problém. Bůh jde stále s námi. Ve dne i v noci. Je mezi námi a problémem, mezi námi a strachem. Hospodin bojuje za nás a neustále nás povzbuzuje: „Vyvedu vás… vysvobodím vás… vykoupím vás… vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Dovedu vás do země, kterou jsem slíbil.“ Díky, Pane, za takovou jistotu.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.