Vždyť jsem ti přikázal

Jak jsem se zmínil už dříve, příkaz, to je něco, co se nerado slyší. A to zvláště v dnešní době, kdy jsou lidé vedeni k nezávislosti, svobodomyslnosti, svobodě a sebeprosazování. Do tohoto vnímání své osobnosti přichází od Boha příkaz. Už to je samo o sobě těžce přijatelné. A navíc jde o příkaz, který nás nutí být odvážný, nemít strach, neděsit se, naopak se posilnit. Přece strach je emoce a emocím mohu těžko přikázat. Zdá se, že tento příkaz je prostě nesplnitelný. Žijeme v době a společnosti, v níž strach je neustále přítomný, protože nic není jisté. Budoucnost je silně zamlžená a ráj, který lidé chtějí vybudovat, nepřichází. Jak tedy naložit s větou: Přikazuji ti, aby ses nebál?

Právě proto, že žijeme v takové době, právě proto, že lidé chtějí být ve všem nezávislí, a přitom se bojí, přichází od Boha poselství: ty se bát nemusíš, protože já Hospodin budu s tebou. Když budeš brát vážně moje rady, potom tě bude provázet zdar a ty se nebudeš muset bát. A pokud stále váháš a strach tě neopouští, potom ti přikazuji, aby ses nebál. Je to důraz na to, že není třeba se obávat, budeme-li Bohu důvěřovat. Vzpomínám na ženu, která při každotýdenním studiu Bible nezapomněla vždy dodat: já jsem stejně tak hříšná, že mně není pomoci. A i když jsem neustále připomínal, že krev Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu, příště řekla totéž. A právě pro tyto situace platí Hospodinovo: Já ti přikazuji… Myslím to vážně, i když emoce stále pracují, přijmi to rozumem. Neměj strach, protože budu s tebou ve všem, do čeho půjdeš.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.