Jakmile…

Boží lid se přiblížil k zaslíbené zemi a scházelo mu „pouze“ přejít řeku Jordán. Jozue vyzval lid, aby se posvětil, protože „Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci“ (v. 5). O jaké podivuhodné věci šlo? „Jakmile nohy kněží nesoucích schránu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, jordánské vody se rozestoupí…“ A to se také stalo. Vody se rozestoupily a lid mohl přejít. Kdy se ale vody rozestoupily? „Jakmile nohy kněží… spočinou ve vodách Jordánu…“ Tedy ne předem, ne dřív, než kněží prokázali odvahu víry. Dokud jejich nohy nevstoupily do vody, řeka se nerozestoupila.

Chcemeli prožívat zkušenosti s Bohem, potom je třeba nejdříve „vstoupit do vody“. Pokud chceme uvidět Boží řešení našich potřeb, musíme nejdříve udělat krok víry. Vím, je to riziko. Ale je to riziko pouze z určitého úhlu pohledu. Spolehnout se na Boha totiž není riziko, naopak je to oproštění se od rizika, které přináší jakéhokoli jiné řešení. Poněkud mně to připomíná ono známé přirovnání, kdy se křesťan modlí, aby vyhrál v loterii, a když se takto modlí už několik dní, ozve se hlas: „tak si alespoň kup ten los“.

Pamatujme na slovo „jakmile“. Protože jakmile se vírou chytíme Boha za ruku, On už nás nepustí a zažijeme podivuhodné věci.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.