Jsem právě tak silný jako tenkrát

Káleb patřil mezi dvanáct zvědů, kteří byli Mojžíšem vysláni, aby prozkoumali zemi, darovanou jim Hospodinem. Pouze on a Jozue přinesli dobré zprávy vyplývající z jejich důvěry v Boha Stvořitele. Žel pro nedůvěru ostatních se mohli spolu s Jozuem a dalším pokolením lidu izraelského usadit v zaslíbené zemi až o několik desetiletí později. A to bylo Kálebovi již 85 let. Teprve tehdy dostal díl země v Chebrónu a okolí. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, pokud by biblický text nezdůrazňoval dvě věci: Káleb se cele oddal Hospodinu, svému Bohu, a ve svých 85 letech byl právě tak silný jako dřív. Je mezi těmito dvěma věcmi souvislost? Jsem přesvědčen, že ano. Tím, že se plně oddal Hospodinu, měl sílu jako dřív.

Nelamme hůl nad svým věkem. I z lidského pohledu ve vysokém věku můžeme mít sílu jako dřív. Možná ne sílu tělesnou, ale sílu zkušeností, sílu slova, sílu modlitby, sílu útěchy a povzbuzení. A tím jsme užiteční i v době, kdy mnohdy sami máme pocit, že můžeme už pouze dožívat. Není to pravda. Oddejme se Hospodinu a On nás použije tak, až nás to samotné překvapí.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.