Trpělivost a znovu trpělivost

Tento verš je úvodem do čtvrté kapitoly. Tu nenapsal Daniel, ale král Nebúkadnesar. A přitom se na něm mnoho pozitivního najít nedá. Bůh ho oslovuje již ve druhé kapitole, aby mu ukázal, kdo je Pánem dějin. Král tomu sice dává za pravdu, ale vzápětí to opět popírá. Uzurpuje si Boží práva a chce, aby jej a jeho bohy lidé uctívali. Dostává názornou lekci (třetí kapitola), kdy jsou tři mladí muži vysvobozeni z ohnivé pece. A tak znovu uznává, že Bůh je Bohem. Ale ve čtvrté kapitole se opět kochá svojí velikostí. A tak přichází další upozornění od Boha. Bůh mu dává další možnost a ta bude trvat dalších 12 měsíců (4,24). Král je opět nepoučitelný. Navíc přece věděl, že mu jeho poradci nedokázali pomoci (viz druhou kapitolu). A přesto je znovu volá, aby mu pomohli. Nechci přemýšlet nad tím, že i my můžeme být také někdy takto nepoučitelní. Jde mně o ukázání toho, jaký je Bůh. A právě tady se zřetelně ukazuje úžasná Boží milost, trpělivost a láska. První oslovení krále, druhé oslovení, třetí oslovení s čekací dobou jednoho roku. Tedy podmíněné poselství. Když se král nenaučil pravdě v době příznivé, musel se jí učit v době nepříznivé. To, co se stalo, nebyl trest, ale výchovná metoda.

A ještě jednou se ukazuje Boží trpělivost. Tato zkouška má trvat pouze omezenou dobu.

Bůh nás nezavrhuje, když se ihned nepoučíme, ale dává nám další a další příležitosti. A tak se neptejme, proč to nebo ono Bůh dopustil, ale co nám tím chtěl ve své trpělivosti říct.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.