Spravedlností k milosrdenství

Hospodin posílá proroky, aby izraelský národ oslovili s poučením, že takto to dál s jejich zbožností nejde. Jejich odklon od Boha bude mít negativní důsledky. Nejde o Boží trest, ale o dopady opuštění Boha a jeho rad. Radostná je ale skutečnost, že izraelský lid je také mnohokrát ujišťován o tom, že když se navrátí k Hospodinu, projeví se to pozitivně v jejich životě.

Stejně jako národ izraelský, i my můžeme mít pocit, že nás „Bůh rozsápal a zranil“. Možná to bylo pouze upozornění, že nejdeme tou nejlepší životní cestou. Možná to mělo vést k naplnění našich potřeb, ale cesta, kterou Bůh zvolil, byla jiná, než jsme si představovali. Ať už to bylo jakkoli, Boží ujištění platí: obváže vás, zhojí vás. Po dvou dnech (tedy zakrátko) nám vrátí život, třetího dne (tzn. zanedlouho) nám dá povstat. A k tomu ještě přidává slova o tom, že to, co slíbil, se jistě stane. „Jako jitřenka, tak jistě on vyjde, přijde k nám jako deště.“ Období dešťů totiž přichází v Izraeli s neochvějnou pravidelností. A to všechno proto, že Bůh „chce milosrdenství, ne oběť“ (6,6).

A právě spojení Boží spravedlnosti a jeho milosrdenství je fascinující. Milosrdenství nevylučuje spravedlnost a ani spravedlnost nevylučuje milosrdenství. Pravda nepopírá lásku a Boží láska neodporuje pravdě. Obojí je potřebné, protože právě to nás přivádí k Bohu a k tomu, co je v našem životě pozitivní. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.