Dobré

Zdá se nám to až nepravděpodobné. Že by tomu tak bylo? Vždyť život nám ukazuje i jinou tvář. Kolik jsme prožili vlastních zkušeností, kolik jsme jich slyšeli od ostatních, že prosili, hledali, tloukli — a nedostali a nebylo jim otevřeno.

Ale je třeba číst dál. „Jestliže tedy vy umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí“ (v. 11). Ježíš nespecifikuje, co Bůh dává, ale hovoří v obecné rovině, že Bůh dává dobré. A právě to je pro nás důležité. Umíme my posoudit, co je dobré pro nás, pro naše okolí, pro současnost, ale i budoucnost? A do těchto otázek zaznívá příměr, který Ježíš použil: „Tak jako vy dáváte svým dětem…, tím spíše váš nebeský Otec.“

My jsme děti našeho nebeského Otce. A tak jako rodiče dokážou posoudit, co a kdy je pro dítě dobré, tak to dokáže posoudit i Bůh. Tak jako rodiče pro dobro dítěte dokážou s láskou odmítnout některá jejich přání, tak i náš nebeský Otec odmítne s láskou nebo pro svoji lásku k nám některá naše přání, nebo alespoň termín jejich naplnění. Ale jisté je, že nám vždy dává dobré, byť bychom to momentálně tak neviděli.

Odpuštění, naději, povzbuzení, dostatek péče o náš stávající život… Zkusme spočítat, co všechno jsme od našeho nebeského Otce vzali a bereme. V jedné písni se zpívá: sečti všechny dary, které Pán ti dal, a v tvém srdci musí zaznít píseň chval. Díky, Pane, že si to můžeme uvědomit.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.