Nepatrný dar chudé vdovy? Ježíš to vidí jinak.

Žena hodila do chrámové pokladny dvě drobné mince. Šlo o mince nepatrné hodnoty, dokonce o nejmenší oběživo v tehdejším Izraeli. Pokud by velikost daru viděli i jiní lidé, potom by to zřejmě hodnotili jinak než Ježíš. Málo je málo a hodně je hodně. Vdova je sice hodná, že dala, co měla, ale bylo to málo. Ve vší úctě k ní. Prostě matematiku neobelstíš.

Ale Ježíš to viděl jinak. Tento dar ohodnotil velice pozitivně. Dokonce to sdělil i svým učedníkům. Ženo, neboj se, že bych nevnímal tvoji ochotu a oddanost.

Kolikrát se můžeme domnívat, že nemáme co dát, čím přispět k šíření Božího díla. Nemáme co nabídnout okolním lidem, možná ani našim blízkým. Nejsme tak movití, vzdělaní, schopní, protože jiní jsou ve všech směrech bohatší.

Není to pravda. Ježíš hodnotí naše možnosti úplně jinak. Nakonec čteme v podobenství o hřivnách, že každý člověk dostal jiné množství obdarování. Čteme, že Duch svatý dává každému, jak sám ráčí. Ježíš vidí dál než lidé kolem mne, dokonce než já sám. Nepodceňujme se, nehořekujme nad svými schopnostmi a možnostmi, protože Ježíš to vidí jinak. Ježíšovo vidění věcí je povzbuzením v naší pomyslné nedostatečnosti.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.