Prosíme…

První stránky Bible vykreslují, jak se to stalo, že člověk odešel od Boha. Bylo to jeho svobodné rozhodnutí, a to i přesto, že byl varován, jaké důsledky to přinese. Stejně tak je popsáno, jak se izraelský národ bouřil proti Bohu, přes všechnu pomoc a všechny nabídky, kterých se mu od Boha dostávalo. I v Novém zákoně musí apoštol Pavel napsat, že všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy (Ř 3,23). Dokonce doplňuje, že nikdo není spravedlivý, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha (Ř 3,10). Lidmi nevyužitá velká Boží trpělivost, opakované nabídky a upozornění ze strany Boha, které lidé přehlížejí…

A v tomto stavu neakceptované Boží nabídky ze strany lidí přichází slova Kristova. Sice je tlumočí Pavel, ale zdůrazňuje, že stojí na místě Kristově. „Prosím, dejte se smířit s Bohem!“ Bůh nás prosí, abychom se s ním smířili. To snad není ani k děkování, to je spíše k pláči z vděčnosti. Bůh, Pán pánů, Stvořitel, tolikrát ze strany lidí zklamaný, nás prosí, abychom se s ním smířili. To není výhrůžka, to není ultimátum, to není „bouchnutí do stolu“, to je prosba ze strany toho, který byl mnohokrát zklamán z lidského nezájmu o něho. A přesto nás prosí. Svědčí to o jeho obrovské trpělivosti a lásce, kterou k nám Bůh má. Není mu jedno, že mnohdy opomíjíme jeho rady a smrt jeho Syna. Jde mu o nás, tak jako rodičům vždy jde o své, byť nezbedné děti.

Náš nebeský Otče, nemůžeme jinak než děkovat za Tvůj zájem o nás, za Tvoji trpělivost, za Tvoji lásku k nám.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.