Z víry

Martin Luther, německý reformátor (1483–1546), žil v době, kdy se lidé domnívali, že spasení člověka závisí na jeho bezhříšném životě. A protože Luther toužil po spasení, velice se snažil, aby naplnil tento požadavek. Žel se mu to stále nedařilo a on byl z toho velmi nešťastný. Vedlo ho to k tomu, že ve svém zoufalství ze své nedokonalosti vstoupil do kláštera v domnění, že tam snad dokáže žít tak, jak se po něm žádá. Ale ani tam kýženého cíle nedosáhl.

Představený kláštera jej poslal do Říma s nadějí, že by mu mohl tento pobyt pomoci. Luther byl naopak zklamán z toho, co viděl. Byl zoufalý, modlil se, snažil se, ale nic nepomáhalo. Až jednou při čtení Bible narazil na výše uvedený verš. A pak mu to náhle došlo. Bylo to jako zázrak. To je ono! Ovládla jej obrovská úleva, byl nesmírně povzbuzen a potěšen a konečně měl ve svém srdci i mysli klid. „Spravedlivý bude živ z víry.“ A protože toho byl plný, začal o tom hovořit, kázat a psát. A tím začíná jeho dráha největšího německého reformátora.

My dnes tuto větu o víře jako cestě ke spasení čteme s klidem a vděčností, že tomu tak je. Pro Luthera bylo toto zjištění velkým povzbuzením. Věřím, že i pro nás dnes je to stejně velkým povzbuzením.

Díky, Pane, za tuto cestu, kterou jsi určil jako cestu ke spasení, a díky také za možnost pochopit tento Tvůj obrovský dar pro nás.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.