Bůh měl přece pravdu

Muž a žena, manžel a manželka. Proč bychom se měli zdržovat nějakou úřední byrokracií? Můžeme přece spolu žít i nesezdaní. Ten „papír“ nám štěstí do vztahu nepřinese. Rozcházejí se i sezdaní, nejdůležitější je, když se mají ti dva rádi. Věřící člověk, nebo, jak se dnes říká, konzervativní člověk, je sice zpočátku přesvědčen, že biblické rady jsou dobré a důležité, ale žel, „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“. Co když to přece jenom není „tak horké“? Co když na tom něco je? Nehledě k tomu, že vysoký počet rozvodů jako by dával za pravdu těm, kteří sňatek odmítají. Nebylo by tedy dobré tento biblický postoj, který vede k uzavření manželství, přehodnotit?

A pak se nám dostane do rukou zpráva: „Bývala doba, kdy se o manželství říkalo, že je to jen papír, který k ničemu nepotřebujeme, a můžeme spolu jen tak žít a vychovávat spolu děti. Zdá se však, že tento trend v poslední době výrazně oslabil… Manželství je opět v kurzu: generace ‚Z‘ si nemyslí, že to je jen papír… Ochota rodit děti pouze do ‚přátelství‘ klesá… Svatba není pouze ‚opičárna pro příbuzné‘ ani velkolepá akce, aby se nevěsta chlubila fotkami na Instagramu, ale nové hledání jistot v nejistých časech“ (Denisa Prošková, MF DNES, 2. 12. 2024).

V čem je ono povzbuzení? Vím, že jde pouze o něco nepatrného, ale ukazuje to, že lidé, byť by to nepřiznali, se přece nakonec vracejí k tomu, co doporučuje Bůh. On má pravdu, On to s námi myslí dobře, On nabízí ideál, po kterém toužíme. A my lidé jsme to alespoň částečně a alespoň v něčem pochopili a uznali. Není to povzbuzující?

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.