Kámen jako překážka

Ježíš byl ukřižován, a když uplynula sobota, ženy nakoupily vonné masti, aby pomazaly Ježíšovo tělo. Šlechetný úmysl ale měl z lidského hlediska jedno slabé místo. Kdo nám odvalí kámen od hrobu? A to byl problém, protože hroby, v tehdejší době tesané ve skále, byly uzavřeny velkým, těžkým kamenem. Ten se nakulil na vstupní otvor ve vytesané drážce. Pro skupinku žen bylo nemyslitelné, aby kámen odvalily. Přesto nešly cestou hledat pomoc. Šly k hrobu. A když přišly k hrobu, zjistily, že kámen je odvalen.

Něco mně to připomíná. Jdeme životem s dobrými úmysly, ale narazíme na překážku. Nebo možná ani nenarazíme, ale víme, že je v cestě a že ji budeme muset překonávat. Nakolik nás to odradí od plánované cesty za dobrým skutkem? Jdeme dál, nebo se s obavami zastavíme a nepokračujeme v cestě? Ženy šly. Nevíme, zda se modlily za odstranění překážky, ale šly. Smutné ze smrti Ježíše a ještě s otazníkem, jak dopadne jejich snaha poskytnout Ježíši poslední službu. A najednou jsou svědky zázraku. Hrob je otevřený. Problém, který je sužoval, byl vyřešen.

A tak když narazíme v životě na překážku nebo si myslíme, že na ni musíme nevyhnutelně narazit, nebuďme smutní a malomyslní. Náš nebeský Otec dokáže odvalit daleko větší kámen z našeho života, než odvalil anděl z hrobu Ježíše. Když necháme Bohu prostor, jak a kdy to udělá, potom budeme moci také zažít zázrak. A za to můžeme Bohu pouze poděkovat. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.