Vědom si toho

Velikonoce a oběť beránka i Beránka. Životně důležitá událost pro všechny lidi. Ježíš věděl, že jeho život končí, Jidáš stál těsně před zradou, lidská nenávist, neporozumění, napadání, osočování, pomluvy ještě ani neutichly a zůstalo pouze několik učedníků s tím, že ho ostatní opustili. „Přišla jeho hodina“ (v. 1) a On si mohl právem říct: dost! Dost bylo mé lásky a vaší nelásky, mé ochoty a vaší neochoty, mých nabídek a vašeho pohrdání, mé trpělivosti a vaší zloby a nechápavosti.

Ale právě v tomto bodě, bodě zlomu, je výraz: „vědom si toho“. Dnes se stává arbitrem pravdy a impulsem pro další konání pocit, naše cítění. Fakta a pravda už nejsou tak důležité, důležitější je, jak se cítím a co cítím. Žijeme totiž v době postfaktické. A do této doby, podřízené plně pocitům, stále zní. „Vědom si toho…“ To bylo to, co ho drželo u stolu a co bylo jeho motivací! Ne pocit, ale uvědomění. A tak vzal ručník… Protože kdyby ho nevzal, kdyby nepoložil svůj život, potom by nebylo spasení, potom by nebyla pro člověka naděje, potom by život ztratil kvalitu, protože kvalita současnosti je taková, jaká je kvalita budoucnosti.

My můžeme pouze děkovat, že Bůh nejedná podle svých pocitů, podle toho, jaká je odezva na jeho snažení přinést nabídku záchrany všem lidem. Můžeme děkovat, že u Ježíše zvítězila láska k hříšníkům, odpovědnost a pragmatičnost. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.