Pokoj vám

Učedníci jsou z důvodu strachu shromážděni za zavřenými dveřmi. Ale Ježíš překonává i takto zabezpečené dveře a vchází dovnitř. To první, co řekne učedníkům, je „pokoj vám“. Možná mohl dodat něco o jejich malé víře, mohl vzpomenout, že jej v nejtěžší hodině jeho života všichni opustili, dokonce někteří zapřeli, mohl říct, že už k nim nemá takovou důvěru jako doposud. Nic z toho neříká, naopak jim přináší nejen přání pokoje, ale i skutečný pokoj. A oni jej přijímají a radují se (v. 20). Důležité ale je si uvědomit, že nebezpečí zvenčí trvalo i nadále. V tom se nic nezměnilo. A přesto jim Ježíš dává do srdce pokoj.

Někdy můžeme mít pocit, že pokoj přichází v souvislosti s něčím zvenčí. Máme se dobře, zdraví slouží, nemáme nedostatek prostředků, slunce svítí, vztahy jsou v pořádku a to způsobuje pokoj v nás. Situace učedníků ale ukazuje, že i když vnější okolnosti zůstávají stejné, přesto je Ježíš schopen přinést pokoj. I člověk nemocný, prožívající smutek, možná i vězněný pro své přesvědčení může mít v sobě pokoj, který je schopen dát pouze Bůh. Pokoj, který není závislý na vnějších okolnostech, ale na naší důvěře vůči našemu nebeskému Otci. Můžeme mít slzy v očích, a přitom pokoj v srdci. A za to můžeme Bohu pouze děkovat.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.