Ke komu bychom šli

Jak často slýcháme právě tato slova, možná někdy jinak formulovaná: Co mám dělat, na koho se mám obrátit, kdo mně může pomoct? V naší zemi již několikrát „udeřily“ povodně. Rok 1997, 2002, 2010, 2024. Způsobily obrovské škody, dokonce ztráty na lidských životech. Když se valila voda, zaplavovala ulice a domy, potom bylo velmi důležité vědět, na koho se obrátit o pomoc. A kdo to věděl, ten získal rychlou pomoc a měl podstatně méně starostí. Stejně tak telefonní čísla záchranného systému jsou uvedena na viditelných místech a jsou často opakována. Když jsem měl mnou nezaviněnou autonehodu, potom bylo vysvobozující, když jsem mohl volat policii. Prostě jsem se měl na koho obrátit.

Jenže jsou v životě situace, kdy vědět telefonní číslo policie nebo jiných záchranných složek nestačí. Jak je skvělé, že pak můžeme volat toho největšího, nejschopnějšího a nejochotnějšího záchranáře, Ježíše Krista. Divíme se, že učedníci právě takto odpověděli Ježíši na jeho otázku, zdali chtějí i oni odejít?

„Ke komu bychom šli…“ Čteme, že mnoho lidí od Ježíše odešlo, dokonce i ti, kteří se jevili jako jeho učedníci, a už s ním více nechodili. Škoda. Protože jim zůstalo pouze to „telefonní číslo záchranných složek“ na této zemi.

Prožíváme něco, co je nad naše síly a možnosti? Nevíme si rady a potřebujeme poradit? Jsme unaveni čímkoli a potřebujeme pomoc? Potom platí slova Žalmu 55,23: „Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.“

Díky, Pane, za to, že v Tobě máme toho nejlepšího záchranáře, který nás má ještě navíc rád.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.