Jedno vím

Uzdravení slepého vyvolalo množství otázek. Nejprve od učedníků, kteří chtěli vědět, kdo se provinil, že dotyčný je slepý, později se ptali sousedé uzdraveného, jak se to mohlo stát, a nakonec kladli otázky náboženští vůdcové, kteří došli k závěru, že onen uzdravovatel porušil sobotu, protože uzdravil právě v tento den. Vedli mezi sebou teologické diskuze, dotyčného uzdraveného muže se opakovaně vyptávali, aby ho nakonec vyhnali pro jeho otázku, jestli se i oni nechtějí stát učedníky toho, kdo mu pomohl. Nakonec se uzdravený setkal znovu s Ježíšem, uvěřil v něho a vzdal mu božskou poctu. Náboženští vůdcové dostali odpověď od Ježíše, že jsou duchovně slepí.

Ale to důležité je věta, kterou pronesl uzdravený v době, kdy se kolem jeho uzdravení strhla velká diskuze, až hádka a ve vzduchu bylo množství otázek. „Jeli hříšník nevím. Jedno však vím, že jsem byl slepý a nyní vidím.“ To byla jeho zkušenost. On žádné otázky neřešil, nekladl si ani teologické překážky, dokonce vyslýchajícím připomněl, že se ho již ptají podruhé na totéž a že jim to již přece jasně řekl. Jeho jistota a nebojácnost vyplývaly z toho, že to osobně prožil. Měl zkušenost s Ježíšem. A zkušenost je nevyvratitelná.

Můžeme se dostat do situace, kdy lidé zpochybňují Boha, jeho autoritu, jeho moc, a neberou jej vážně. Můžeme se dostat do situace, kdy samozvaní teologové diskutují o „hlubokých“ pravdách a stejně tak zpochybňují danou skutečnost. Ale pokud jsme prožili zkušenost s Ježíšem, potom jde o osobní prožitek, kdy jsme na vlastní kůži zažili jeho moc. Díky, Pane, že nám takové osobní prožitky dáváš.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.