Teprve potom

Muž jménem Lazar onemocněl. Rodina nemocného, ke které měl Ježíš velice blízko, udělala to, co bylo nejlepší a co se od věřícího člověka očekává. Vzkázala pro Ježíše a upozornila, co se děje. Sestry dokonce nezapomněly dodat, že jde o toho, koho má Ježíš rád. A pochopitelně předpokládaly, že Ježíš přijde a pomůže. Předpokládaly ale špatně. Ježíš dlouho nešel. V situaci, kdy bylo třeba neotálet, Ježíš otálí celé dva dny. Dokonce i sám pisatel Jan vkládá do vyprávění „teprve potom“. A přicházejí otázky, které mohou přecházet až do výčitek. Není to projev tvrdosti srdce, ale bolesti srdce.

Kolikrát jsme prožívali právě tuto situaci, v níž naše otázky nebyly vzpourou proti Bohu, nebyly arogantní. Byly to otázky pramenící z hloubky zarmouceného, věřícího srdce. To, co Ježíš udělal, bylo naprosto nepochopitelné. „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel,“ říká Marta i Marie. Je zde zápas mezi vírou a zklamáním.

Jak to ale dopadlo? Ježíš vzkřísil Lazara a mnoho Židů pro to, co viděli, v něho uvěřilo. Farizeové dokonce řekli: „Vidíte, že nic nezmůžete! Celý svět se dal za ním.“ Ne vždy rozumíme tomu, proč Ježíš postupuje tak, jak postupuje. Ale On ví, co dělá. Lazar byl vzkříšen, množství lidí kolem bylo vzkříšeno z duchovní smrti a Marta a Marie měly obrovskou zkušenost do celého dalšího života. A to vše jen proto, že to Ježíš udělal tak, jak On chtěl, ne tak, jak chtěli lidé.

Pane, děkujeme, že Ty vedeš věci i naše životy.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.