Ztracený hříšník? Ježíš to vidí jinak.

Žena hříšnice. Tak jsme si ji zvykli jmenovat. Byla přivedena proto, aby podle zákona byla potrestána. Provinila se (ne sama) a měla nést důsledky. Je to logické, protože zákon říká to a to a spravedlnost chce svoje. Lidé měli jasno. Ale Ježíš to viděl jinak. Ježíš viděl v ženě, byť hříšné, člověka. Lidé v ní viděli zlo, hřích, porušení mravních norem, Ježíš v ní viděl kandidátku nebes. On nezastírá její hřích, ale odpouští, dává novou šanci. Přijímá ji jako svoje dítě: Neboj se, ani já tě neodsuzuji, protože stále máš možnost přijmout moje odpuštění.

Kolikrát my se vidíme jako hříšní, duchovně nedostateční. Ale Ježíš nás vidí jinak. Nakonec první blahoslavenství je určené právě „chudým v duchu“, kterým patří království nebeské. Ne těm „bezhříšným“, ale těm, kteří jsou si vědomi své duchovní nedostatečnosti. „… přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: ‚Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.‘ Řekl mu: ‚Já přijdu a uzdravím ho.‘ Setník však odpověděl: ‚Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu‘“ (Mt 8,5–8). Nejsem hoden. Jsem hříšný, jsem slabý, dokonce stojím na straně tvých nepřátel. Nejsem hoden. A jak to vidí Ježíš? „Tak velkou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho“ (10).

Díky za to, že Ježíšovo vidění věcí je jiné. Je to velkým povzbuzením všem, kteří sami sebe vidí jako duchovně nedostatečné, slabé, hříšné.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.