Dvanáct učedníků

Ježíš si vybral dvanáct učedníků. Proč právě dvanáct? Počet navazuje na dvanáct pokolení Izraele ve Starém zákoně. Starozákonní církev má tedy pokračování v novozákonní době. Ale přesto zde vidím ještě jeden důvod, proč se Ježíš obklopil větším počtem učedníků.

Každý z těch dvanácti nejbližších učedníků byl jiný. Jiné povahy, jiného temperamentu, vyrůstající v jiném prostředí, které ho do značné míry formovalo. Petr, Ondřej, Jakub a Jan byli rybáři, Matouš byl celník. Petr byl zřejmě průbojný cholerik, byl ženatý. Šimon Kananejský patřil do skupiny zélótů, kteří se řadili mezi radikální politicko-náboženské skupiny. O jiných učednících nevíme tolik, ale je jisté, že byl každý „svůj“. Proč? Protože Ježíš chtěl oslovit různé skupiny lidí. A tak jako neexistuje jeden univerzální klíč do všech zámků, tak také neexistuje člověk, který by byl schopen oslovit všechny skupiny lidí. Ježíš proto potřeboval všechny učedníky.

Jsme každý jiný. Můžeme mít pocit, že se někdo více, někdo méně hodí k duchovenské, pastorační, charitativní práci mezi lidmi. Ale Ježíš potřebuje všechny. Tak jako neexistuje pouze jeden způsob evangelizační práce, neexistuje jeden způsob oslovení, tak také neexistuje jeden člověk, který by měl všechny dary a oslovoval všechny. Ježíš potřebuje všechny. I tebe. A to i tehdy, když o tom nejsi přesvědčen.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.