To ostatní

Ježíš hovoří k zástupu, kterému vysvětluje, že „i když má člověk nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má“ (12,15). A potom se obrací na učedníky, aby jim řekl, jak je to s tím zabezpečením života. A právě do této řeči vkládá větu uvedenou v záhlaví. Proč zaujala moji pozornost?

Jsou lidé, kteří o Boží věci neprojevují vůbec žádný zájem. Na druhé straně ale jsou také takoví, kteří mají dojem, že všechno, co není přímo spojeno s duchovnem, je špatné. Pominuli ty, kteří žijí v nějaké mnišské komunitě (což je samozřejmě jejich volba a já nemám právo je posuzovat), jsou zde ti, kteří nečtou jinou literaturu než náboženskou, neposlouchají jinou hudbu než (zařazenou jako) duchovní, nesportují, protože „cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno“ (1Tm 4,8), a bylo by jistě možné pokračovat. Ale já návod pro právě takový styl života v tomto Ježíšově výroku nevidím. Ježíš říká, abychom usilovali o jeho království. Evangelista Matouš dodává, abychom hledali nejprve jeho království (Mt 6,33). Je to nezbytné, pokud chceme, aby náš život měl smysl a budoucnost.

Ale v druhé části Ježíšových slov čteme, že „to ostatní vám bude přidáno“. Co se tím myslí? To je to, o čem Ježíš s učedníky mluvil předtím: zabezpečení života. Do smysluplného života, který nám Pán jistě přeje, patří také to, co život zkvalitňuje, zušlechťuje. Jsou to dary, které Bůh dal hudebníkům, zpěvákům, spisovatelům, je to také příroda, tělesný pohyb atd. Ano, usilujme nejprve o Boží království, zabývejme se duchovními věcmi, buďme zbožní, ale nepřipravujme se o další obohacení našich životů, které nám Bůh připravil. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.