Tvá víra tě uzdravila

Žebrák, a ještě k tomu slepý. Člověk, který nemá prakticky nic. Možná nějakou hůl, brašnu a plášť. Ale jinak nic. Takový člověk seděl u cesty do Jericha v době, kdy tudy procházel Ježíš. Už o něm slyšel, a tak hlasitě volal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ Lidé ho napomínali, aby mlčel. Ale on volal o to víc. A Ježíš ho slyšel. „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ ptal se ho. „Pane, ať vidím.“ Pochopitelná touha nic nemajícího člověka, žebráka. Pane, ať alespoň vidím. Ježíš ho uzdravil a dodal:

„Tvá víra tě uzdravila.“ Následovala velká radost a oslava Boha. Onen člověk neměl nic, ale přece něco měl. Měl víru, že mu Ježíš může pomoci. A to se také stalo. Nemít nic ještě neznamená nic nemít. Tento slepý neměl nic, ale měl něco, co mnohým lidem, kteří šli spolu s Ježíšem, chybělo. Měl víru. A ta byla prostředkem pro jeho uzdravení ze strany Boha Stvořitele.

Máme dojem, že nemáme nic, co by mohlo udělat náš život pokojný? Pokojný ve smyslu smysluplný, nadějný, radostný, zbavený nepokoje a strachu z budoucnosti? Je to možné. Ale pokud máme víru, potom je zde řešení. Onen žebrák volal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ I my máme stejnou možnost takto volat. I my můžeme mít takovou víru, která přináší Boží moc do našeho života. A tak neztrácejme naději, ale volejme stejně, jako volal onen nic nemající muž.

Pane, díky, že i dnes můžeme volat Tebe na pomoc do našich životů.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.