Ježíš chodil a dobře činil

Nejde o výrazné poselství. Není to věroučný verš. Není to zaslíbení. Je to spíše zpráva. Verš vhodný „k přehlédnutí“. Přesto stojí za zamyšlení.

Ježíš byl na této zemi stejný jako kdokoli jiný, kromě hříchu. Měl svoji práci, své příbuzné, přátele, měl svoji náplň života. A přesto bylo něco, co bylo jiné. Měl totiž před sebou velmi důležitý úkol, který byl důvodem jeho bytí na této zemi. A tím byl nejen příkladný život, ale hlavně zástupná smrt za všechny hříšníky. A právě tento úkol jej mohl zcela pohltit. Musel se totiž připravit, soustředit… Stát před takovým úkolem jistě nebylo snadné.

Když my stojíme před nějakým důležitým úkolem (a vůbec se nejedná o tak těžký úkol jako u Ježíše), potom nám obvykle zabere veškerý čas a naše uvažování. Máme důvod, abychom se zavřeli do svého soukromí, do svých myšlenek, a soustředíme se na naplnění toho, co máme před sebou.

Ježíš se ale do soukromí neuzavřel. On chodil. Ne nervózně sem a tam, ale cíleně procházel zemí, byl aktivní. A to proto, aby činil dobře jiným. Dělal to, co druzí lidé potřebovali. Jistý muž řekl: „Četl jsem v jedné knize o muži nazvaném Kristus. Jak chodil všude a dobře činil. Velmi mne to zneklidňuje, protože já se příliš často spokojím s pouhým chozením.“

Je úžasné, že Ježíš se nespokojil s pouhým chozením. Že se neuzavřel do soukromí z důvodu úkolu, který nikdo jiný nikdy neměl. Ale že chodil a dobře činil. A co je ještě důležitější, On „chodí a dobře činí“ i dnes nám všem. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.