Jaký je Bůh

Pavel a Barnabáš přišli na své misijní cestě také do Lystry. Bylo to město ležící v malé Asii, v dnešním Turecku. Uzdravili tam nemocného muže a obyvatelé, kteří to viděli, je chtěli prohlásit za bohy. Pavel a Barnabáš jim to nedovolili a přesvědčovali je, že jsou smrtelnými lidmi jako oni. Vybízeli je, aby se obrátili k živému Bohu, který všechno učinil: Tento Bůh není nějakým novým Bohem, ale je to ten Bůh, který byl s vámi i v minulosti, tedy v době, kdy jste ho jako Boha nevnímali. On vám dával svobodu k životu, který jste si vybrali, a sám sebe představoval tím, že vám neustále prokazoval dobro a dával vám všechno potřebné pro život. A takového Boha vám nyní představujeme, říkali Pavel a Barnabáš.

Co je na tom zvláštního a povzbuzujícího? Bůh, Stvořitel, nechává člověka, aby si žil svůj život. Nijak ho neusurpuje, ale zároveň se mu dává poznat skrze svoji péči o něho. Jeho prezentace sama sebe, jeho evangelizace spočívá v tom, že dává déšť, úrodu, sytí pokrmem, naplňuje radostí. A to i ty, kteří ho zatím nepřijímají. Není to úžasné? On se zajímá i o člověka, který „není jeho“, nehrozí „pěstí“, preventivně netrestá, aby jej konečně přijali. Naopak se projevuje velmi vlídně, aby lidé pochopili, že je miluje a že mu o ně jde.

Pane, díky za to, že můžeme věřit v takového milujícího nebeského Otce, který je Otcem všech lidí. Že Tě mnozí za Otce nepovažují, to už je jejich záležitost. Ale nabídka a dary všeho dobrého jsou určeny i jim.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.