Málokdo

Vybraný verš je posledním textem v podobenství o svatební hostině. Král uspořádal slavnost a třikrát opakoval hostům své pozvání. Mnozí jej odmítli. Ale někteří se přece jen dostavili a přijali tuto velkorysou nabídku. V závěru popisu této události přichází povzdech: Mnoho je pozvaných, ale málo je těch, kteří dovolili, abych si je vybral. U těch, kteří nepřijali pozvání, to bylo jejich rozhodnutí. Také ti, kdo přišli, se k tomu sami rozhodli. A v této souvislosti je zde slůvko „málokdo“. Málokdo přijal projev této Boží milosti, a proto málokdo byl vybrán.

Žijeme v době jakési „houfovitosti“. Kam všichni, tam také já. Nejzřetelnější je to v souvislosti s módou. Začne jeden, a ať je to sebeztřeštěnější, má okamžitě následovníky. Ale tak to může být i v jiných oblastech života. Davová psychóza, v době velice proklamované osobní svobody, vládne světem. Člověk žijící v naší společnosti, který si dovolí být věřící, bývá „vyobcován“ z onoho pomyslného davu „normálních lidí“ a je považován přinejmenším za podivína. Je to něco, čemu bychom se měli divit? Ježíš říká „málokdo“, i když je mu to líto.

Pane, děkujeme, že jsi ochoten mnohokrát opakovat pozvání s tím, aby alespoň „málokdo“ je přijal.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.