Teprve potom

Ježíš reaguje na otázku učedníků: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ (v. 3). A tak jim popisuje světové události naplněné válkami, přírodními katastrofami, nedostatkem potravin, které se budou nedostávat mnoha lidem, hovoří o nemocech (morech), ale vždy dodává, že to ještě nebude konec. A potom uvede, že jediné znamení, které je spojeno s bezprostředním koncem světových dějin, a tím také ukazuje na jejich konec, je kázání radostné zvěsti (evangelia) po celém světě na svědectví všem národům.

Z této biblické zprávy nemůžeme pochopit nic jiného než skutečnost Boží lásky, dobroty, úžasné trpělivosti a přání, aby byli všichni spaseni (1Tm 2,4). Jeho přicházející království ukončí dějiny teprve tehdy, až bude všude a všem kázána Boží nabídka záchrany a jeho touhy přivést všechny do svého království. Až se budou moci všichni seznámit s evangeliem. Bůh samozřejmě nikoho nenutí. Pokud si někdo vybere jinou cestu, Bůh mu to s lítostí dovolí (L 19,41). Stejně tak existuje nevědomost chtěná a nevědomost nechtěná. Chceli někdo zůstat nevědomý, pak i to je jeho rozhodnutí.

Bohu jde o to, aby všichni, kdo si to přejí, byli spaseni. Jeho nabídka zní a bude znít světem, aby ji mohli všichni slyšet, a teprve potom přijde konec. Dnes je kázáno evangelium téměř na celém světě, což ukazuje na to, že jeho království se blíží. Ukazuje to také na Boží lásku k nám, protože „teprve potom přijde konec“.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.