Odvaha od Boha

Apoštol Pavel byl v Troadě, dnešním Turecku, osloven makedonským mužem. Jak ale sám usoudil, vnímal to jako hlas Boží. Šlo o to, že měl přijet do Makedonie, dnešního Řecka, a tam kázat evangelium. Odešel do Filip, kde pokřtil první křesťanku v Evropě, potom kázal v Tesalonice, v Beroji a nakonec se dostal až do Athén. Tam každý den hovořil v synagogách i s lidmi na náměstí, protože se zděsil množství modlářství, které ve městě bylo. Vedoucí města, filozofové a náboženští myslitelé, kteří tvořili poradní orgán zvaný Areopag, jej pozvali, aby jim také pověděl něco nového. A tak s nimi hovořil na pahorku nad městem zvaném také Areopag. Odsud byly vidět jako na dlani všechny chrámy na Akropoli, na které byli athénští občané náležitě pyšní. A Pavel hovořil o jediném Bohu, který učinil svět a všechno, co je na něm, který je pánem nebe i země a který v oněch chrámech nebydlí. To bylo odvážné tvrzení. Dokonce myslím, že mu v té chvíli mohlo jít o život. Nakonec se mu pouze vysmáli, i když někteří z nich uvěřili.

Proč to vzpomínám? Pro odvahu, kterou Pavel měl od našeho Pána. On mu dal slova, která měl mluvit. (Nejprve shromážděné pochválil, že jsou v uctívání bohů horliví.) Ale vedle slov mu dal také odvahu, protože stál před těmi, kteří jej mohli vydat i na smrt.

Dostali jsme se někdy do podobné situace? A můžeme se do ní dostat? Potom věřme, že Pán nám dá nejen příhodná slova, ale také odvahu je vyslovit. Pavel je nám v tom příkladem.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.