Aby vás někdo nesvedl

Již několikrát jsem slyšel od věřícího člověka vyjádření obav: „Těším se na příchod Ježíše, ale netěším se na události, které budou předtím. Dokonce z nich mám panickou hrůzu.“ Zavírání do vězení, útěk do skal a hor, pronásledování, to všechno má předcházet příchod Ježíše Krista. V žádném případě nepopírám, že se to může v některých částech světa dít. Ostatně už teď jsme toho svědky. Ale bude to obecný jev? Jak potom vyložíme výše vzpomínané biblické verše? Vždyť podle tohoto tvrzení by ten, který bude vzat, neměl být s tím, který vzat nebude, ale měl by být někde ve vězení. Naše představa fyzického utrpení pro všechny věrné dostává trhliny.

Podívejme se na to ještě z jiné strany. Ježíš říká, a dokonce to několikrát opakuje, abychom se měli na pozoru, aby nás někdo nesvedl. Svedení není podlehnutí v utrpení, svedení je dobrovolné a svobodné rozhodnutí. A právě před tím nás Ježíš varuje. Přidám ještě jiný pohled. Dělá satan něco, co je pro něho kontraproduktivní? Fyzické pronásledování spíše „tlačí“ lidi na kolena a k Bohu. Církev roste mnohdy právě tam, kde je pronásledovaná. A to satan nechce. A tak je zde otázka, zdali se nebojíme toho, čeho bychom se bát měli, a naopak se bojíme toho, čeho bychom se bát nemuseli. Neohrožuje nás fyzický útlak (i když někde se děje i dnes), ale svedení. Tak jak nás varuje Ježíš.

A tak tedy bděme (v. 42) a těšme se na slavný příchod Ježíše Krista. Nezaměřujme se na to, na co nemáme, ale zaměřme se na našeho Pána a Spasitele.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.